Schnutí hliněné omítky a technologické přestávky

Sádra a cement tvrdnou chemicky. Pojivo zreaguje s vodou, vzniknou krystaly a ty se už nerozpustí. Hliněná omítka nic takového nedělá. Pojivem je jíl, tedy destičky menší než dvě tisíciny milimetru, které drží u sebe jen proto, že mezi nimi ubyla voda. Žádná reakce, žádné krystaly, žádný nevratný krok.

Z toho plyne všechno ostatní. Čas se nedá koupit přísadou, protože není co urychlit. Dá se ale koupit vzduchem: voda musí z omítky do vzduchu a ze vzduchu ven z místnosti. Když druhý krok nefunguje, nefunguje ani první.

Stejný mechanismus má i dobrou stranu. Co jen vyschlo, dá se zase namočit. Nepovedené místo, drážka po elektrikáři nebo rýha od stěhování se navlhčí rozprašovačem, za pět až deset minut jíl změkne a do rýhy se vtlačí stejná směs. Po vyschnutí není opravu poznat. U sádrové omítky se místo seká a přeštukuje celá plocha.

Pravidlo pro technologickou přestávku: jeden den na jeden milimetr tloušťky vrstvy. Platí při teplotě 20 °C, relativní vlhkosti vzduchu do 50 procent a stálém příčném větrání. Jádro 15 mm je 15 dní, jádro 20 mm je 20 dní. Pak teprve štuk, a ten má svoje dva až čtyři dny navíc. Přestávky se sčítají, vrstvy schnou po sobě.

Kolik vody odchází, si spočítejte. Jádro o tloušťce 20 mm pustí do vzduchu 10 až 14 litrů na každý metr čtvereční. Obývací pokoj s 45 m² stěn tedy vydá 450 až 630 litrů vody. Tři vany. Ta voda musí z místnosti oknem ven, jinak se vsákne do podlahy, do dřeva a zpátky do omítky.

Když jsou podmínky horší než 20 °C a 50 procent, den na milimetr nestačí. Při 12 °C a vlhkosti 70 procent počítáme na našich stavbách dva a půl násobek. Je to naše pravidlo z praxe, ne norma, a stejně ho má nastavená pomůcka na konci článku.

Dny v tomhle pravidle platí pro omítku, ne pro zdivo pod ní. Sanované zdivo vysychá roky a jak dlouho schne zdivo se s dobou schnutí omítky nesčítá ani nezaměňuje. Když omítáme čerstvě sanovanou zeď, počítáme s tím, že podklad vodu přidává, ne odebírá.

Víc lidí přestávku nezkrátí. V harmonogramu rekonstrukce patří schnutí hlíny mezi technologické přestávky, které se dají jen naplánovat, ne obejít. My je do harmonogramu píšeme jako samostatné položky s datem, a klient je vidí dřív, než podepíše smlouvu.

Zrychlují tři věci. Příčné větrání: okno na jedné straně, okno nebo dveře na druhé, otevřené celý den i v noci. Vlhký vzduch odchází, suchý přichází. Kondenzační odvlhčovač, když se větrat nedá: v suterénu, v místnosti bez okna, v lednu. Sbírá vodu ze vzduchu do nádrže a drží vlhkost pod 50 procenty i při zavřených oknech. Teplota kolem 20 °C v celé místnosti, ne u jedné stěny.

Zastavují nebo ničí tři věci. Zavřená okna. Vlhkost v místnosti vystoupá nad 80 procent, odpar se zastaví a po pěti až sedmi dnech začne na slámě v jádru růst plíseň. Plynové horkovzdušné dělo. Spálený propan-butan dodá do místnosti další vodní páru a horký proud vysuší povrch omítky dřív než hloubku. Povrch se smrští, hloubka ne, a omítka popraská v síti trhlin. Na naše stavby plynové dělo nesmí, u hlíny ani u ničeho jiného mokrého.

Teplota pod 5 °C vzduchu nebo podkladu. Neomítá se. Odpar při té teplotě skoro stojí a při mrazu voda v jádru zmrzne.

Kolik výměny vzduchu je potřeba, jak se to měří a jak dlouho se režim drží, rozebírá článek o větrání při vysychání. Pro hlínu platí stejná pravidla, jen s větším množstvím vody.

Když v zimě omítáme, topíme elektricky nebo radiátory a k tomu stavíme odvlhčovače. Vlhkoměr v každé místnosti čte parta ráno a večer a zapisuje do stavebního deníku. Bez těch čísel nepoznáme, jestli přestávka běží, nebo stojí.

Hlína a písek jsou minerály. Plíseň na nich nemá co jíst. Jíst má na slaměné řezance, na konopném pazdeří a na celulóze, které se do jádrových omítek přidávají proti trhlinám. Spory jsou ve vzduchu pořád. Klíčí, když mají vlhkost nad 80 procent, teplotu nad 18 °C a pět až sedm dní klidu. Přesně to je zavřená místnost s čerstvým jádrem v září.

Riziko končí, jakmile omítka doschne na rovnovážnou vlhkost pod 2 procenta hmotnosti. Suchá sláma v suché hlíně vydrží sto let, staré hliněné domy na Vyškovsku to dokazují. Plíseň je vada schnutí, ne vada materiálu.

Co proti tomu děláme. Do suterénů, do místností bez okna a do domů, kde se v zimě nebude topit, dáváme jádrovou směs bez řezanky. Kde řezanku chceme kvůli tloušťce nebo podkladu a schnutí bude pomalé, přidáme do záměsové vody 0,5 procenta vápenného hydrátu. Zásaditost směsi po dobu odparu stoupne a spory neklíčí. A všude, kde se nedá větrat příčně, stojí odvlhčovač od prvního dne, ne až když je vidět šeď.

Když plíseň přece vznikne, je na povrchu a vznikla při schnutí. To je jiný případ než vlhký dům, kde plíseň roste zevnitř zdiva. Rozdíl mezi těmito dvěma případy a co se dělá s každým z nich rozebírá článek o vadách.

Hliněná omítka je pro stěnové topení nejlepší obal, jaký známe. Těžká, akumuluje teplo, po vyschnutí se už nesmršťuje a cyklické ohřívání ji netrhá. Má to jednu podmínku: topení se nesmí zapnout do mokré omítky.

Postup, který u nás platí na každé stěně s registrem. Trubky po tlakové zkoušce zastříkneme první vrstvou jádra do líce potrubí. Druhá vrstva jádra s vlákny kryje trubky nejméně 10 až 15 mm, do ní jde celoplošná síťovina s přesahem 150 mm mimo topné pole. Pak omítka 14 až 21 dní schne bez topení, jen větráním nebo odvlhčovačem.

Potom náběh. Voda v okruhu na 20 °C. Každých 24 hodin o 5 °C výš, až na 35 až 40 °C. Tam 72 hodin. Dolů stejným krokem. Celý náběh trvá 9 až 11 dní a zapisuje se den po dni do stavebního deníku. Teprve po něm nanášíme štuk, protože náběh z omítky vytáhne zbytkovou vodu a usadí ji v rozměru, ve kterém pak bude celý život pracovat. Štuk nanesený před náběhem popraská nad každou trubkou.

Nabídka na stěnové topení v hlíně bez náběhového protokolu je nabídka na trhliny nad trubkami. Ukážou se v první topné sezóně.

Datum dokončení hliněných omítek je součet tloušťky v milimetrech a podmínek v místnosti. Tloušťku známe z projektu. Podmínky určuje to, jestli budou otevřená okna, jestli poběží odvlhčovač a jestli bude v domě 20 °C i o víkendu. Bez odpovědi na tyhle tři otázky je každý termín tip.

Proto k nabídce na hliněné omítky přikládáme plán větrání: která okna, kolik odvlhčovačů, kdo je vyprazdňuje, jaká teplota a kdo ji hlídá. Když klient plán podepíše, podepíšeme termín my. Když se v průběhu změní podmínky, změní se termín a klient to ví ten den, ne při přejímce.

Spočítejte si svoji stěnu. Pomůcka počítá základ jeden den na milimetr a na horší podmínky přidává korekce, které používáme my. Jsou z praxe, ne z normy.