Vady hliněné omítky: projev, příčina, oprava

Hliněná omítka netvrdne chemicky. Jíl při vysychání slepí zrna písku a drží je jen fyzikálně. Žádná krystalizace, žádná karbonatace. Z toho plyne obojí: co voda rozdělá, voda zase spojí, a co se při provádění pokazí, pokazí se na podkladu, v míchání, při schnutí nebo nátěrem. Ne v pytli.

Na stavbách v Brně a na Vyškovsku vidíme pořád stejnou sestavu příčin. Podklad odsál vodu. Směs měla moc jílu. V místnosti běželo plynové dělo, nebo se naopak čtrnáct dní nevětralo. A nakonec někdo přetřel hlínu disperzí. Materiál za to nemůže ani v jednom případě.

Příprava podkladu a schnutí mají v téhle sérii vlastní články: podklad pod hliněnou omítku a schnutí hliněné omítky. Tady je to, co se stane, když se v nich něco přeskočí.

Přejedete dlaní po stěně a na ruce zůstane písek. Pod stěnou je za týden proužek zrn. Podle DIN 18947 smí hliněný štuk při zkoušce otěru ztratit nejvýš 0,7 gramu ve třídě S II a 1,0 gramu ve třídě S I, dekorativní směsi jdou na 0,1 až 0,3 gramu. Sypající se stěna je mimo normu, ne vlastnost hlíny.

Příčiny jsou dvě. Suchý podklad odsál ze štuku vodu dřív, než se jílové destičky spojily, a zrna písku leží v povrchu bez vazby. Nebo se při filcování jíl vymyl a na povrchu zůstal holý křemen. Obojí se stane během jedné hodiny práce a obojí se pozná až po vyschnutí.

Oprava: povrch se omete měkkým smetákem a dvakrát až třikrát setře vyždímanou celulózovou houbou. Houba uvolněná zrna sebere a jíl znovu zahladí. V chodbách a na schodištích se povrch zpevní bezbarvým fixátorem na vodním skle nebo škrobu, paropropustnost zůstává. Majitel to zvládne sám za odpoledne.

U nás: podklad před štukem sytíme vodou rozprašovačem, u pórobetonu opakovaně. Filcujeme s minimem vody. Ometení a setření houbou je poslední krok každé zakázky, ne služba navíc.

Síť tenkých trhlin po ploše se objeví během schnutí, často jen na jedné stěně. Příčina je smrštění. Směs má moc jílu, nebo jíl špatného druhu. Kaolinit se smršťuje málo. Montmorillonit bobtná vodou a při vysychání se stahuje razantně, v dobré směsi ho je jen tolik, kolik unese písek. Druhá příčina je rychlé schnutí: plynové dělo vyrobí spalováním vodní páru a zároveň strmý teplotní spád, povrch se stáhne dřív než jádro.

Limit je měřitelný. Zkušební vzorek ve žlábku 500 mm se smí po vyschnutí zkrátit nejvýš o 2,5 procenta. Víc znamená přidat písek a namíchat znovu.

Dlouhá trhlina je jiný jev: jedna čára přes roh, přes nadpraží nebo přes styk dvou materiálů, vzniká i po měsících. Tady se nehýbe omítka, hýbe se podklad. Sedání, změna vytápění, nová okna, přechod cihly na beton bez armovací tkaniny.

Oprava: síťové trhliny se navlhčí a přefilcují, u výraznějších se vtlačí tatáž směs. Dlouhá trhlina se vyškrábe, vloží se pás tkaniny s přesahem 100 mm a zatře se. Když se podklad hýbe dál, opravuje se až po ustálení. Dřív praskne znovu.

U nás: pytlované směsi s deklarovaným smrštěním, u kopané hlíny zkouška ve žlábku před první stěnou. Tkanina v horní třetině jádra, v koutech a na přechodech vždy. Schnutí bez plynového děla, při teplotě nad 5 °C, s příčným větráním.

Poklep duní. U zásuvky jde odloupnout deska omítky a na rubu je hladký otisk podkladu. Někdy odpadne celý kus i s nátěrem.

Příčina je vždycky v kontaktu. Hlína drží mechanickým zaklíněním a přisáním, nemá čím se chemicky navázat. Sádrokarton nesnese jádrovou vrstvu: jeho jádro se provlhčí a omítka se odtrhne i s papírem. Na SDK patří jen stěrka 2 až 3 mm na kontaktní nátěr s pískem. Hladký beton s odbedňovacím olejem hlínu bez odmaštění a adhezního můstku s křemičitým pískem nepřijme. Savý pórobeton odsaje vodu z rozhraní, když se nenasytil, a omítka pak drží na prachu, ne na stěně.

Přídržnost podle DIN 18947 je nejméně 0,05 N/mm² ve třídě S I a 0,10 N/mm² ve třídě S II. Prach a starý nátěr ji srazí na nulu.

Když se pod odpadlým kusem objeví bílý povlak, řeší se zdivo, ne omítka: bílý povlak a opadávající omítka. Stav podkladu doloží číslo z hloubky, ne dojem: měření vlhkosti zdiva.

Oprava: dutá plocha se vymezí poklepem, odstraní, podklad se připraví, jak měl být, a nahodí znovu. Přetřít nebo přelepit dutou plochu nejde, přidaná vrstva ji nepřilepí. Tohle je oprava pro firmu.

U nás: podklad přebíráme s tabulkou úprav pro každý materiál. SDK dostane jen stěrku, beton můstek, pórobeton dvojí sycení, OSB rákosovou rohož. Protokol o převzetí podkladu s fotkami dostane zákazník před nahazováním.

Tmavé mapy během prvních dvou týdnů po nahození, v nejchladnějším koutě nebo u podlahy.

Hlína ani písek plíseň neuživí. Živnou půdou je jen sláma nebo konopí v jádrové směsi, a to jen když vrstva nevyschne do 10 až 14 dnů, vlhkost vzduchu drží nad 80 procenty a teplota nad 18 °C. Jakmile omítka klesne pod 2 procenta hmotnostní vlhkosti, riziko končí a nevrací se. Z jádra 20 mm se musí odpařit 10 až 14 litrů vody z každého metru čtverečního. Bez větrání zůstanou v místnosti.

Oprava: nejdřív pryč s vlhkostí, tedy příčné větrání nebo kondenzační odvlhčovač. Mapa se po vyschnutí omete a přefilcuje. Do hloubky plíseň nejde, po vyschnutí nemá kde růst.

U nás: v suterénech a v domech, kde v době omítání ještě nejsou okna, míchá se směs bez vláken, nebo jde do záměsové vody 0,5 procenta objemu vápenného hydrátu. Ten drží pH nad 11 po celou dobu schnutí a spory nepřežijí. Odvlhčovač stojí na stavbě od prvního dne schnutí. Hlínu nikdy nenahazujeme souběžně s litím anhydritového potěru.

Rozmočené místo, stékající šmouhy, u tekoucí vody díra. Hlína se stykem s kapalnou vodou vrací do plastického stavu. Proto nepatří do ostřiku sprchy ani na fasádu bez ochrany. A proto se stejným mechanismem opravuje.

Oprava: zdroj vody se zastaví, místo vyschne, uvolněný materiál se odstraní a doplní stejnou směsí. Když voda tekla dlouho a odplavila jíl, doplní se celá tloušťka.

Nátěr má jiný projev: puchýře, barva se odlupuje v plátech a bere s sebou štuk. Akrylát a disperze udělají na hlíně nepropustný film. Pára z místnosti pod ním kondenzuje, jíl změkne a film i se štukem odskočí. Oprava: nátěr strhnout, štuk doplnit, natřít hliněnou, kaseinovou nebo vápennou barvou.

U nás: v koupelně dostane zóna ostřiku obklad nebo tadelakt, ostatní stěny hlínu bez vláken napuštěnou draselným mýdlem nebo voskem. Nátěr jen difuzně otevřený. Do předávacího protokolu to napíšeme, aby to za pět let věděl i malíř.

Vydrolený roh u dveří, otlučené nároží v chodbě, rýha od kočárku. Pevnost hliněné omítky v tlaku je kolem 1,5 N/mm², tedy nejnižší pevnostní třída CS I. Roh, který v chodbě vydrží na vápenocementové omítce, na hlíně bez ochrany nevydrží.

Oprava: navlhčit, vtlačit směs, zarovnat houbou. Rohy se opravují nejčastěji a nejsnáz, majitel to zvládne sám.

U nás: exponovaná nároží dostanou dřevěnou lištu nebo zapuštěný nerezový profil, nebo se zaoblí na poloměr 20 mm. Rozhodne se při prohlídce, ne po nastěhování.

Postup je pro všechny vady výš stejný. Místo se navlhčí rozprašovačem. Za 5 až 10 minut jíl změkne a hrany poškození se otevřou. Do lůžka se vtlačí tatáž směs, jakou je stěna, a houbovým hladítkem se zarovná do roviny. Po vyschnutí se omete. Opravené místo se od okolí nerozezná strukturou ani barvou, nepřebrušuje se a nepřemalovává. Sádrová ani vápenocementová omítka tohle neumí.

Podmínka je jediná: stejná směs. Proto při předání necháváme zákazníkovi pytel štuku a napsané, co to je a od koho.

Kde svépomoc nestačí: dutá plocha po odtržení, plíseň v nevyschlé stěně, voda z konstrukce, dlouhá trhlina z pohybu podkladu. U těch se nejdřív odstraňuje příčina a teprve pak omítka. To posuzujeme na místě, v Brně a na Vyškovsku.