Který izolant na fasádu

Čtyři vlastnosti, které rozhodují

Součinitel tepelné vodivosti λ. Kolik tepla materiál vede. Nižší číslo znamená, že na stejný tepelný odpor stačí tenčí vrstva. Jednotka W/(m·K).

Faktor difuzního odporu μ. Kolikrát hůř materiál propouští vodní páru než stejně tlustá vrstva vzduchu. Minerální vata má μ okolo jedné, tedy propouští páru prakticky jako vzduch. PIR má μ v desítkách až stovkách, tedy je téměř parotěsný.

Reakce na oheň. Třída A1 je nehořlavý materiál, třída E je snadno hořlavý. Pozor: posuzuje se chování celého systému, ne samotné desky. Polystyren třídy E může ve schválené sestavě požadavkům vyhovět.

Cena. Rozdíl v ceně desek je jediná položka, která se s volbou izolantu mění výrazně. Lešení, práce a omítka zůstávají.

Přehled fasádních izolantů

Bílý polystyren: proč je pořád první volba

Je levný, lehký, snadno se s ním pracuje a nevadí mu déšť během montáže. Pro suché zděné stěny rodinného domu je to varianta, kterou ostatní překonají jen v konkrétním ohledu, a za příplatek.

Jeho limity jsou dva. Je hořlavý, takže u vyšších budov nastupují pravidla o požárních pásech. A má vyšší difuzní odpor než vata, takže na vlhkém zdivu není vhodný.

Hranice, od které se pravidla mění, je požární výška domu. Měří se od podlahy prvního nadzemního podlaží po podlahu posledního užitného podlaží, ne po hřeben. Podle ČSN 73 0810 platí tři pásma:

Existují dvě běžné jakosti, 70F a 100F. Ta druhá má vyšší pevnost a používá se na namáhaná místa, typicky sokl.

Šedý polystyren: tenčí vrstva za příplatek

Grafit v hmotě zlepší tepelnou vodivost zhruba o pětinu. Prakticky to znamená, že 140 milimetrů šedého odpovídá zhruba 170 milimetrům bílého.

Má to jeden provozní háček. Šedé desky se na přímém slunci silně zahřívají a kroutí. Fasáda se při montáži musí zastínit sítí, jinak vzniknou spáry mezi deskami. Kdo to nedodrží, pozná to podle prokreslených linií v omítce.

Minerální vata: když nemáte na výběr

Nehořlavá, difuzně otevřená, s μ okolo jedné. Na fasádě je nutná tam, kde požární předpisy hořlavý izolant nedovolí, a je správnou volbou tam, kde má stěna dýchat.

Za to zaplatíte. Je těžší, dražší, kotví se hustěji a při montáži nesnáší zatékání. Mokrá vata ztrácí izolační schopnost a schne dlouho.

Lamely s kolmým vláknem se lepí celoplošně a mívají takovou přídržnost, že se u nich kotvení nevyžaduje. Výhodou je, že srovnají nerovnější podklad. Nevýhodou horší tepelná vodivost, takže na stejný odpor potřebujete víc centimetrů.

Dřevovlákno: pro dřevostavby a otevřené skladby

Vysoká objemová hmotnost znamená pomalejší prostup tepla v létě, takže dům se přes den tolik neprohřeje. Je difuzně otevřené a hodí se do skladeb, které mají odvádět vlhkost ven. Na starém zdivu se stejný princip používá i uvnitř, kde má kapilárně aktivní vnitřní skladba vlastní podmínky a stavy zdiva, za kterých se nedělá.

Je z běžných variant nejdražší a vyžaduje sestavu, která je pro dřevovlákno určená. Míchat komponenty od různých výrobců u něj nejde ještě víc než jinde.

PIR a fenolická pěna: řešení nedostatku místa

Mají nejlepší tepelnou vodivost, tedy nejtenčí vrstvu při stejném odporu. Na běžnou fasádu staršího domu se ale nehodí, protože jsou difuzně velmi uzavřené a vlhkost ze zdiva neodvedou.

Smysl dávají tam, kde centimetry rozhodují: v ostění oken, u hranice pozemku, na balkonech a v místech, kde by silnější vrstva zasáhla do konstrukce.

Kombinace je běžná praxe, ne kompromis

Na jednom domě se běžně potkají dva až tři izolanty. Polystyren v ploše, minerální vata v požárních pásech u stropů a kolem otvorů tam, kde je předpisy vyžadují, extrudovaný polystyren nebo jiný nenasákavý materiál v soklu, tenčí izolant s nižší tepelnou vodivostí v ostění.

Rozhodující je, aby všechny materiály patřily do jedné schválené sestavy jednoho výrobce. Sestava se posuzuje jako celek. Levnější lepidlo od jiné značky ruší platnost posouzení a s ním i záruku výrobce.