Kdy zateplení dům namočí

Jak vodní pára prochází stěnou

Uvnitř domu je vodní páry víc než venku. Vzniká vařením, sprchováním, sušením prádla a dýcháním. Rozdíl v množství vytváří tlak, který páru tlačí skrz konstrukci ven.

Každý materiál klade průchodu páry odpor. Vyjadřuje ho faktor difuzního odporu μ: kolikrát hůř materiál propouští páru než stejně tlustá vrstva vzduchu. Minerální vata má μ okolo jedné, polystyren dvacet až čtyřicet, PIR desítky až stovky.

Zároveň teplota napříč stěnou klesá. A protože chladnější vzduch udrží méně vodní páry, může nastat okamžik, kdy pára uvnitř konstrukce narazí na teplotu, při které zkondenzuje. Tomu místu se říká kondenzační oblast.

Kondenzace nemusí být vada

Tady je nejčastější nedorozumění. Norma nepožaduje, aby ve stěně nikdy nekondenzovalo. Požaduje, aby kondenzace neohrozila požadovanou funkci konstrukce: nezkrátila životnost, nesnížila povrchovou teplotu a nezpůsobila objemové změny.

Rozhoduje bilance. Kolik vody přes zimu zkondenzuje a kolik se jí přes léto vypaří. Když se vypaří víc, než zkondenzovalo, konstrukce funguje. Když se to kupí rok po roce, je to vada.

Posouzení popisuje ČSN 73 0540-4 a běžně se mu říká Glaserova metoda. Počítá se pro jeden výpočtový stav s velmi nízkou venkovní teplotou. Kritéria, proti kterým se výsledek poměřuje, jsou v ČSN 73 0540-2:2025 v kapitole 6.

Norma odděluje dva případy. Kde by zkondenzovaná voda ohrozila funkci konstrukce, kondenzace se nepřipouští vůbec; totéž platí pro materiály zvlášť citlivé na vlhkost, tedy hlavně pro dřevo a materiály na bázi dřeva. Jinde připouští omezené množství:

Druhá podmínka je bilanční: za rok se musí vypařit víc, než zkondenzuje (čl. 6.2). Zateplená fasáda spadá do přísnější kategorie a má na desetinu toho, co běžná konstrukce.

Vedle toho norma hlídá vnitřní povrch. Teplota v nejchladnějším místě, typicky v koutě nebo u ostění okna, musí zůstat nad hranicí, při které na povrchu vzniká plíseň; pro obytnou místnost se počítá s kritickou povrchovou vlhkostí 80 % (čl. 5.1.1 a 5.1.2). Tenhle výpočet rozhodne o plísni v koutě, ne množství izolace v ploše.

Proč vnější zateplení difuzi zlepší

Izolace na vnější straně zvedne teplotu v celé původní stěně. Zdivo, které bylo v zimě promrzlé, je teď teplé po celé tloušťce. Rosný bod se posune do izolantu, nebo v konstrukci vůbec nenastane.

To je důvod, proč je vnější zateplení fyzikálně správný směr, kdežto vnitřní je vždycky kompromis.

Riziko u vnějšího zateplení vzniká, až když se na vnější stranu dá vrstva s vysokým difuzním odporem. Akrylátová omítka s μ okolo 100 až 120 na vlhké stěně, nebo PIR na celé fasádě staršího domu. Pak se vlhkost zavře za nepropustnou vrstvu.

Vlhké zdivo se nezateplí, dokud se nevysuší

Zateplení vlhkou stěnu nevysuší. Uzavře ji. Voda, která do té doby odcházela odparem z fasády, teď musí jinam, a putuje v konstrukci výš. Výkvěty solí se objeví nad soklem, kde dřív nebyly.

Pořadí je opačné, než by člověk chtěl. Nejdřív se zjistí příčina: vzlínající vlhkost chybějící nebo porušenou hydroizolací, zatékání z netěsného svodu nebo oplechování, terén navezený nad úroveň podlahy, zatékání ze střechy. Pak se příčina odstraní. Pak se nechá zdivo vyschnout. Teprve pak se zatepluje.

Vlhkost zdiva se dá změřit a stojí to zlomek ceny fasády; průkazné je měření vlhkosti zdiva z hloubky, ne přiložení sondy na povrch. Bez čísla se rozhoduje podle dojmu, a dojem se pod zateplením neopraví. Když se příčina odstranit nedá, umí s vlhkým zdivem pracovat provětrávaná fasáda, protože vlhkost odvádí větranou mezerou.

Doloženou vadou je i zateplení podkladu, který je vlhký jen dočasně: z nedokončeného oplechování nebo z dešťové vody stékající po fasádě během stavby. Proto se u nás nezatepluje, dokud není hotové oplechování. U zdiva, které bylo zatížené vzlínáním, se doba schnutí zdiva počítá na roky, ne na měsíce.

Vnitřní zateplení: jen podle výpočtu

Někdy ven nejde: památková ochrana, sousední dům na hranici, uliční čára. Vnitřní zateplení je možné, ale mění teplotní profil stěny na opak. Původní zdivo zůstane za izolací studené a rosný bod se posune přesně tam.

Zvládnutelné to je dvěma způsoby, a míchat je nelze:

• Difuzně uzavřená skladba s parozábranou, která musí skutečně těsnit, včetně všech prostupů, napojení na strop, podlahu a okenní ostění. Jedna neutěsněná krabice elektroinstalace celou logiku ruší.
• Difuzně otevřená skladba s kapilárně aktivním materiálem, typicky kalciumsilikátem nebo dřevovláknem se stěrkou. Ten vodu, která zkondenzuje, odvede zpět do interiéru, kde se odpaří.

Polystyren nalepený zevnitř na obvodovou stěnu je varianta, která nepatří ani do jedné kategorie. Za dvě zimy vyroste černě v rozích. Výpočet přitom nerozhodne všechno: existují stavy zdiva, u kterých je vnitřní zateplení vlhké zdi chyba bez ohledu na výsledek výpočtu.

Vlhkost není jen ve zdivu, je i ve vzduchu

Poslední věc, která se při zateplování přehlíží. Zateplený dům je těsnější a méně větraný infiltrací. Vlhkost, která dřív odcházela netěsnostmi, zůstává uvnitř.

Projeví se to na nejchladnějším místě, které v domě zbylo. Po zateplení to bývají okenní rámy a kouty za nábytkem u obvodové stěny. Lidé si stěžují, že po zateplení začalo plesnivět, a mají pravdu, jen příčina není v izolaci.

Vlhkost odvádí větrání, ne zeď. Pokud se v domě rosí okna, patří do plánu i řešení větrání, třeba čidlem vlhkosti u ventilátoru v koupelně nebo lokální rekuperační jednotkou. Je to levnější položka než fasáda a bez ní fasáda nebude fungovat tak, jak má.