Podklad pod hliněnou omítku: osm podkladů a co s nimi uděláme

Vápenná omítka karbonatuje, cementová hydratuje, sádrová krystalizuje. Všechny tři při tvrdnutí chemicky vrostou do podkladu. Hliněná omítka nedělá nic z toho. Jen vyschne. Jílové destičky se při odpařování vody přitáhnou k sobě a k povrchu podkladu a drží tam dvěma způsoby: zaklíněním do pórů a nerovností a kapilárním přisátím jílové kaše k savému materiálu.

Nic třetího neexistuje. Proto o hliněné omítce rozhoduje podklad víc než směs. Přídržnost hotové omítky k podkladu dělí DIN 18947 do dvou tříd, S I od 0,05 a S II od 0,10 N/mm². Malá čísla. A celá ta hodnota stojí na povrchu, který omítce nabídneme.

Hladký povrch nenabízí zaklínění. Nesavý povrch nenabízí přisátí. Mastný povrch nenabízí ani jedno. Když hliněná omítka odpadne v celé ploše a na rubu má otisk hladkého podkladu, nezklamal materiál. Zklamal ten, kdo podklad nepřipravil.

Ještě před přípravou povrchu se u staré stěny rozhoduje, jestli ji vůbec máme přeomítnout, nebo sanovat. Na vlhké zdivo a na zdivo se solemi ve zdivu hliněnou omítku neděláme: krystalizující sůl rozpojí vrstvu zevnitř a žádná příprava povrchu to nezachrání. Tam patří sanační omítka a hlína až na ni.

Na stavbách v Brně a na Vyškovsku se pod hliněnou omítkou potkáváme s osmi podklady. U každého jde o jinou chybu a o jiný krok, který ji vyloučí. Tabulka je stejná, podle které připravujeme nabídku.

Tloušťky v tabulce jsou rozsahy z technologických postupů výrobců hliněných směsí. Konkrétní tloušťku u dané směsi drží její technický list a ten si u každé zakázky vyžádáme před nákupem, ne po něm.

Sádrokarton: jádro ne, stěrka ano

Tohle je nejčastější past, kterou v poptávkách vidíme. Podkroví je obložené sádrokartonem, majitel chce hlínu kvůli vlhkosti v ložnici a někdo mu nabídne jádrovou omítku 15 mm. Hliněné jádro vysychá tempem zhruba jeden den na milimetr, takže deska je dva až tři týdny mokrá. Sádrové jádro desky za tu dobu změkne, papírová vrstva se odlepí a omítka jde dolů i s ní.

Na sádrokarton a sádrovlákno proto děláme jen jemnou hliněnou stěrku 2 až 3 mm. Spáry přetmelíme s výztužnou páskou, plochu odprášíme a naneseme zásaditý kontaktní nátěr s hrubým křemičitým pískem, aby měl jíl na hladké kartonové ploše do čeho zaklínit. Stěrka vyschne za dva až tři dny, deska to vydrží.

Kdo chce na podkroví silnou hliněnou vrstvu s plnou akumulací vlhkosti, ať místo sádrokartonu použije hliněnou desku. To je jiná zakázka a umíme ji taky.

OSB: bez nosiče nedrží

OSB deska je nesavá, pruží a má v povrchu parafinový vosk z výroby. Jíl se k ní nepřisaje a nemá se kam zaklínit. Adhezní můstek to sám neřeší, ten pomáhá hladkému, ale pevnému a nepružnému podkladu.

Na OSB vosk přebrousíme a přisponkujeme nosič omítky po celé ploše: rákosovou rohož nebo pletivo. Jádro 20 až 30 mm se do rákosu vtlačí a drží v něm mechanicky. Omítka pak na desce neleží celou plochou, což řeší i pohyb desky při změnách vlhkosti.

Beton: odmastit dřív než cokoli jiného

Monolitický beton a prefabrikáty mají na povrchu film odformovacího oleje. Na něm nedrží ani adhezní můstek, natož jíl. Pořadí kroků je proto pevné: odmaštění, mechanické zdrsnění pemrlováním nebo frézou, minerální adhezní můstek s křemičitým pískem, teprve pak jádro 10 až 15 mm s tkaninou.

Stejné pravidlo mezivrstvy platí pro starou vápenocementovou omítku: hliněný štuk se na ni nikdy nedává přímo, vždy přes hliněné jádro nebo hliněný špric.

Po přípravě podkladu jde souvrství vždy ve stejném sledu. První je kontaktní vrstva: adhezní můstek nebo řídký hliněný špric, který spoutá prach a dá jádru za co se chytit. Druhé je jádro, ručně lžící nebo strojně, 10 až 20 mm v jednom kroku.

Kde má být víc než 20 mm, děláme dvě vrstvy. První stáhneme latí a za čerstva ji proškrábneme hřebenovým hladítkem do hloubky 3 až 5 mm, aby druhá vrstva měla mechanický zámek.

Výztuž: kam, jaká, s jakým přesahem

Výztužná tkanina se zapracuje do horní třetiny čerstvého jádra, ne na podklad a ne na povrch. Používáme skanou jutu 100 až 150 g/m² nebo alkalivzdornou sklotextilní síťovinu s oky 7×7 až 10×10 mm. Pásy se překládají nejméně o 100 mm. V rozích oken a dveří jde navíc diagonální bandáž, pás nejméně 300×200 mm položený šikmo přes roh, protože právě odtud vybíhá trhlina.

Celoplošná výztuž patří do jádra na betonu, pórobetonu, nepálené cihle, dřevovláknité desce, slámě a OSB. Na pálené cihle stačí tkanina na přechodech materiálů a v koutech: zdivo proti betonovému věnci, zdivo proti desce, ostění proti nadpraží. Tam se dva materiály hýbou různě a bez tkaniny tam trhlina bude.

Štuk až na suché jádro

Štuk 2 až 4 mm jde až na dokonale vyschlé jádro. Povrch navlhčíme rozprašovačem, nerezovým hladítkem naneseme jemnou směs a po zavadnutí ji vyfilcujeme molitanovým nebo filcovým hladítkem. Kdo chce hladký lesklý povrch, dostane ho utažením nerezovým hladítkem v zavadlém stavu. Kolik dní mezi vrstvami počítat a jak se schnutí řídí, je v článku o schnutí hliněné omítky.

Jeden omítkář nahodí ručně 15 až 25 m² jádra za den. Čtyřčlenná četa s omítacím strojem udělá 80 až 120 m² za směnu. U rodinného domu s 300 m² stěn je to ručně 12 až 20 pracovních dní jednoho člověka, strojně tři až čtyři směny čety.

Rozdíl v termínu je zjevný, rozdíl v ceně taky, protože u hliněné omítky je práce největší položka rozpočtu, ne materiál.

Stroj ale nebere každou směs. Strojní hliněné malty mají zrno do 1,2 až 2 mm a žádná dlouhá vlákna, ta by ucpala šnek a hadice. Jádro se slaměnou řezankou, které chce většina lidí do dřevostavby nebo na slámu, jde jen ručně nebo pístovým čerpadlem na beton. Proto se u nás o způsobu nanášení rozhoduje podle podkladu a směsi, ne podle toho, co je zrovna po ruce.

Jak z toho vychází spotřeba a cena materiálu pro vaši plochu, spočítá pomůcka v článku Skladba a spotřeba. U nás v nabídce vidíte hodiny práce a materiál zvlášť, na materiál nepřidáváme přirážku; jak to účtujeme, je na stránce Transparentní stavba.

Nabídku na hliněné omítky u nás nepíšeme od stolu. Přijedeme, projdeme každou stěnu a zapíšeme, co je pod ní: materiál, stav spár, staré nátěry, výkvěty, vlhkost. Na hladké ploše zkusíme, jestli je mastná. Na savé ploše zkusíme, jak rychle vsákne vodu z rozprašovače. Kde se v jedné místnosti potkává zdivo s věncem nebo s deskou, označíme přechody, protože tam půjde tkanina.

U podkladu, který je něčím zvláštní, uděláme před zakázkou vzorek. Plocha zhruba půl metru krát půl metru, tři týdny schnutí, pak zkouška rukou a poklepem. Až podle toho jde do nabídky skladba, tloušťka, výztuž a způsob nanášení. Z toho vyjde termín a cena, které pak drží.

Co uděláme s vaším podkladem, si můžete projít rovnou tady. Vyberte materiál a pomůcka vrátí předúpravu, adhezní vrstvu, skladbu, výztuž a upozornění, kde bývá past.