Hliněná omítka: kdy ano a kdy ne

Hliněná omítka je jíl, písek a v jádru rostlinná vlákna. Netvrdne chemicky, jen vyschne. Proto jde kdykoli navlhčit a opravit. A proto nesnese tekoucí vodu.

Příjem páry měří zkouška, při které vlhkost vzduchu skočí na 80 procent. Kvalitní hliněné omítky přijmou za 12 hodin 60 až 74 gramů vody na metr čtvereční. Sádrová omítka za stejnou dobu obvykle nepřesáhne 20 gramů. DIN 18947 podle této zkoušky řadí hliněné omítky do sorpčních tříd WS I až WS III.

Druhé měřítko je MBV podle protokolu Nordtest. Udává, kolik gramů vody metr čtvereční omítky přijme a vydá na každé procento změny vlhkosti vzduchu. Vzorek se při zkoušce střídavě drží 8 hodin ve vlhkosti 75 procent a 16 hodin ve 33 procentech. Naměřené hodnoty v g/(m²·%RH):

• cementová omítka 0,30 až 0,45
• sádrová omítka 0,47 až 0,85
• hliněná omítka 1,25 až 1,82

Hliněná omítka tím podle Nordtestu patří do třídy „dobrá“. Přes 2,0 se dostanou jen směsi lehčené konopím nebo perlitem.

Co z toho máte doma

Stěna v ložnici vezme noční špičku vlhkosti a přes den ji vydá. Denní výkyvy zachytí horních 10 až 15 mm omítky. Silnější vrstva denní výkon nezvedne, pomáhá u výkyvů, které trvají týdny. Stěrka na sádrokartonu má jen 2 mm, takže pojme méně.

Hlína nevysuší vlhký dům a nenahradí větrání. Když je v ložnici vlhkost trvale vysoká, hledejte zdroj vody nebo slabé větrání. Jestli pomůže vnitřní zateplení vlhké zdi, rozhoduje stav zdiva.

Čistí vzduch: formaldehyd částečně

Jíl váže formaldehyd z nábytku a deskových materiálů a podle výzkumů ho zpátky do místnosti nepouští. Ve vlhkém vzduchu to jde pomaleji, protože pára obsazuje stejná místa v jílu. Akrylátová nebo disperzní barva tuhle schopnost zastaví úplně. Oxid uhličitý, prach ani pyl hlína neřeší.

Drolí se: jen při chybě provedení

Otěr měří zkouška podle DIN 18947. Štuk třídy S II smí při ní ztratit nejvýš 0,7 gramu. Písek na svetru znamená chybu provedení. Buď suchý podklad odsál ze štuku vodu, nebo se při filcování vymyl jíl. Opravu popisuje článek vady hliněné omítky.

Plesniví: jen mokrá sláma při stavbě

V jílu a písku má plíseň málo živin. Na hlíně bez vláken roste jen místně a pomalu. Hlavní riziko je sláma v jádru, dokud je mokrá. Proto při schnutí větráme a do suterénu dáváme jádro bez slámy. Postup je v článku jak hliněná omítka schne. Organismy, které v hlíně žijí, popisuje článek co žije v hliněné omítce.

Rozhodujeme o každé ploše zvlášť. Jeden dům může mít hliněnou ložnici, tadelakt ve sprše a obklad za sporákem.

Ložnice, obývací pokoj, pracovna: ano

Provoz je suchý a vlhkost během dne kolísá. Právě tyhle výkyvy hlína vyrovnává. Tloušťky vrstev podle podkladu jsou v článku podklad pod hliněnou omítku.

Dětský pokoj, chodba, schodiště: ano, s ochranou hran

Hliněná omítka je měkká. DIN 18947 po ní požaduje pevnost v tlaku nejméně 1,0 N/mm² ve třídě S I a 1,5 N/mm² ve třídě S II. Nároží chráníme dřevěnou lištou, nerezovým profilem nebo zaoblením. Škrábanec navlhčete a zatřete stejnou směsí. Po vyschnutí není vidět.

Kuchyně: ano mimo zástěnu

Za sporák a dřez patří obklad. Mastnota se z hlíny nesmyje a stříkající voda ji rozmáčí. Zbytek kuchyně včetně stropu hlínu snese.

Hliněná omítka v koupelně: ano mimo ostřik

Do sprchového koutu, na vnitřek vany a kolem umyvadla dáváme obklad na hydroizolační stěrce nebo tadelakt. Tadelakt je vápenný štuk napuštěný mýdlem. Tekoucí voda hlínu rozmáčí. Zbytek koupelny a strop hlínu snesou a po sprchování vezmou špičku vlhkosti. Do koupelny dáváme jádro bez slámy.

Sklep a vlhké zdivo: ne

Voda ze zdi hlínu rozmáčí zezadu. Na vlhké zdivo dáváme sanační omítku. Než ji objednáte, přečtěte si, co sanační omítka umí a co nevyřeší. Jestli jsou v podkladu soli ve zdivu, ukáže rozbor, ne pohled.

Fasáda: ne

DIN 18947 platí pro interiér a pro venkovní plochy chráněné před povětrností. Hnaný déšť hlínu odplaví. Na fasádu ji nedáváme.

Ano. Hutná hliněná omítka s pískem má tepelnou vodivost kolem 0,9 až 1,1 W/(m·K). Teplo od trubek proto rozvede do plochy stěny.

Podmínka je jedna: topení nepouštíme do mokré omítky. Trubky kryjeme jádrem s vlákny a síťovinou. Štuk nanášíme až po vyschnutí jádra a po náběhu topení podle návodu výrobce systému. Postup je v článku o schnutí.

Hliněná omítka je pracnější než sádrová. Nanáší se většinou ručně a každá vrstva schne zhruba den na milimetr tloušťky. Nedoporučíme ji, když:

• je rozpočet napnutý a rozhoduje nejnižší cena omítky
• je termín pevný a stavba je v zimě bez topení
• jde o sprchu, sokl v garáži, vlhký sklep nebo fasádu
• chcete stěnu každých pár let přemalovat běžnou disperzní barvou

Cenu dáváme po prohlídce podkladu. Účtování materiálu a práce popisuje stránka Transparentní stavba. Hliněné omítky jsme naposledy dělali v rodinném domě v Javůrku.