Stačí omítku přeomítnout, nebo se musí sanovat

Ing. Otakar Hobza · Bee Workers s.r.o. · čtení 13 minut

Typický telefonát: v přízemním pokoji začne z omítky u podlahy padat sypký prach, soused řekl, že to chce sanaci, a majitel chce vědět, jestli nestačí zavolat zedníka. Mezi oběma cestami je řádový rozdíl v ceně, takže to není malá otázka.

Odpověď dávají tři údaje ze zdi, ne pohled na omítku. Sanace i omítky děláme a pravidlo, podle kterého postupujeme, je jednoduché: nejlevnější správné řešení jde první a sanační systém až tam, kde ho čísla vyžadují.

Proč se to nepozná pohledem na omítku

Omítka je poslední článek. Vlhkost i soli do ní přicházejí ze zdiva za ní. Tatáž opadaná plocha vznikne na zdi, která je v hloubce téměř suchá, i na zdi nasycené vodou. Pokaždé z jiného důvodu a pokaždé s jiným řešením.

Rozebere ji krystalizace solí. V zóně odparu se solný roztok zahustí až k přesycení, voda odejde jako pára a sůl přejde do krystalické fáze; u síranu sodného přitom objem pevné fáze naroste o víc než 300 %. Krystalizační tlak v mikropórech dosahuje 10 až 100 MPa, pevnost historické vápenné malty v tahu za ohybu 0,2 až 1,0 MPa. Proti takovému poměru nemá vrstva nové omítky šanci, dokud se do ní sůl vrací.

Proto se rozhoduje z čísel. Jsou tři a každé odpovídá na jinou otázku: kolik vody ve zdivu je, co v něm kromě vody je a jestli už jednou oprava selhala. Co bílý povlak na zdi znamená, rozebírá článek Opadává omítka a na zdi je bílý povlak.

Údaj první: vlhkost a hlavně odkud je změřená

ČSN P 73 0610 dělí vlhkost zdiva do pěti stupňů podle hmotnostní vlhkosti. Klasifikace platí pro vzorek odebraný z hloubky 100 až 150 mm od líce zdi s otlučenou omítkou. Mělčeji pod povrchem do naměřené hodnoty promlouvá okolní prostředí: kondenzace, vysychání a déšť hnaný větrem.

Hranice 5 % má věcný důvod. Norma uvažuje pro starší a nikoli nadměrně zasolené cihelné zdivo rovnovážnou vlhkost 3 % hmotnostní. Do 5 % je zeď blízko téhle hodnoty. Nad ní do zdiva něco vodu dodává, a dokud se to nezastaví, vlhkost i soli putují do nové vrstvy stejně, jako putovaly do té staré.

Číslo z přístroje přiloženého na omítku se s touhle stupnicí porovnat nedá. Není to bezcenný přístroj, hledá se s ním místo odběru; jen z něj neplyne stupeň. Rozdíl mezi metodami rozebírá článek Měření vlhkosti zdiva: karbidová metoda versus odporové čidlo.

Údaj druhý: soli po druzích

Soli jsou důvod, proč omítka odpadává i ze suchého zdiva. Poznají se podle bílého povlaku, krystalků ve spárách nebo podle nátěru, který bublá a odlupuje se v plackách.

ČSN P 73 0610 je posuzuje po druzích, ne dohromady. Chloridy, dusičnany a sírany mají každý vlastní čtyřstupňovou klasifikaci a vlastní hranice. U dusičnanů je nízký stupeň pod 1,0 mg/g vzorku, zvýšený 1,0 až 2,5, vysoký 2,5 až 5,0 a velmi vysoký nad 5,0. Sírany mají hranice řádově vyšší, chloridy nižší. Jedno souhrnné číslo zasolení v téhle stupnici neexistuje.

Vzorky se odebírají z hloubky do 20 mm pod povrchem zdiva s otlučenou omítkou, přednostně zdicí malta z ložných a styčných spár, nejméně dva vzorky nad sebou ve svislém profilu. Dva nad sebou mají smysl: ukážou, jestli obsah soli s výškou klesá, nebo drží.

Zvýšený stupeň u kterékoli ze tří solí přebíjí nízkou vlhkost. Na takové zdi běžná vápenná omítka nevydrží, i když je zdivo v hloubce suché. Co která sůl prozradí o zdroji vody, rozebírá článek Soli ve zdivu.

Údaj třetí: vrátilo se to už jednou?

Tenhle údaj v normě není a je z praxe. Je zároveň jediný ze tří, který máte zadarmo: stačí se zeptat předchozího majitele nebo souseda, kdy se to místo opravovalo naposledy.

Když už omítku v tom místě jednou opravovali a vada se vrátila, je odpovězeno. Přeomítnout jednou nestačilo a druhá stejná oprava dopadne stejně. Tady se jde rovnou na průzkum.

Co sanační omítka umí a co ne

Sanační omítkový systém má nejméně čtvrtinu objemu v pórech větších než 0,1 mm a je v celém objemu hydrofobizovaný. Kapalná voda do něj nevzlíná, prochází jen jako pára a sůl krystalizuje uvnitř pórů, kde má místo. Líc zůstane suchý a bez výkvětů.

ČSN P 73 0610 ho řadí mezi doplňková nepřímá opatření a uvádí, že tyhle systémy samy zdroje vlhnutí neodstraňují ani zdivo nevysušují a povrch upravují jen dočasně. Používají se vedle příčných hydroizolací, chemických clon, elektroosmotických instalací a vzduchoizolačních systémů.

Bez toho, co vodu zastaví, se systém do 3 až 5 let zaplní solí a plošně odtrhne. Skladbu, nátěry a přestávky rozebírá článek Sanační omítka: co umí a co neřeší, výběr clony článek Podřezání, nebo injektáž.

Co si u systému ověřit: že se dodává jako systém jednoho výrobce a podle jeho technického listu, ne jako pytle namíchané na místě. Norma u zatvrdlé sanační malty uvádí doporučené vlastnosti, mimo jiné pórovitost nad 40 % a pevnost v tlaku 1,5 až 5,0 MPa. Obojí v technickém listu najdete a porovnáte.

Kdy stačí přeomítnout

Když je vlhkost z hloubky pod 5 %, všechny tři soli v nízkém stupni a opravuje se poprvé. Tehdy je otlučení a nová vápenná omítka nejlevnější správná varianta, ne kompromis.

Postup má tři body. Otlouct omítku v celé porušené ploše a ještě kus za hranici skvrny, protože omítka nasycená solemi drží ještě chvíli poté, co je znehodnocená. Nechat podklad volně odvětrat. Přeomítnout vápennou nebo trasovou omítkou, která vodní páru propustí.

Místo vápenné přichází v úvahu hliněná, ale jen v některých místnostech; vhodnost po provozech rozhoduje článek hliněná omítka: kdy ano.

Pak se rok kouká. Vyfotit hotovou plochu, zapsat datum, podívat se za rok ze stejného místa. Vlhkost ve zdivu má sezonní chod, takže tři měsíce nedokazují nic. Roční odstup je z praxe, ne z normy.

Čtyři chyby, které opravu zabijí

Tohle vidíme na hotových stěnách nejčastěji. Všechny čtyři mají stejný mechanismus: uzavřou odpar, takže voda vystoupí jinam.

Tvrdá cementová omítka a cementové spárování. Cement je proti historickému zdivu o řád tužší a mnohem hůř propustný pro vodní páru; čísla obou materiálů má článek Historické domy a vlhkost. Tuhá vrstva na měkkém podkladu se odlomí i s kusem cihly, blokuje odpar a vlhkost vytlačí do vyšších partií. Kde jsou ve zdivu sírany, vzniká v cementu navíc ettringit, který matrici rozloží zevnitř.

Nepropustný nátěr, obklad a nábytek u stěny. Sanační omítka pracuje odparem do místnosti. Nátěr musí mít ekvivalentní difuzní tloušťku pod 0,2 m, štuk faktor difuzního odporu pod 10 až 12. Latex, keramický obklad, sádrokartonová předstěna nebo skříň přisunutá ke zdi udělají totéž co cement.

Vnitřní zateplení na vlhkou zeď. Izolace ochladí zdivo za sebou a zavře mu poslední plochu, kterou vysychalo. Kdy tam patří a kdy ne, rozebírá článek Vnitřní zateplení vlhké zdi.

Nopová fólie přilepená k suterénnímu zdivu bez provětrání. Bez spodního přívodu a horního odvodu vzduchu vznikne parotěsná bariéra, voda se hromadí v patě zdi a vzlínání ji vytlačí o patro výš.

Kdy nemá smysl začínat u omítky

Při vlhkosti od 7,5 % výš, při opakované vadě a při výkvětech bez rozboru. Ve všech třech případech je první krok průzkum: odběry na vlhkost z hloubky, odběry na soli po druzích, posouzení stavu konstrukcí a z toho protokol s formulovanou příčinou vlhnutí.

Pořadí, které norma drží, je průzkum, protokol, projekt, práce. Projekt sanace z protokolu vychází a musí obsahovat zdůvodnění zvolených metod. Firma, která začne u ceny za metr podřezání, přeskočila tři kroky; jak taková nabídka vypadá, rozebírá článek Kolik stojí zbytečná sanace.

Pozor i na opačný extrém. Vlhký sklep bez pobytu osob, ve kterém se nic nerozpadá, nepotřebuje ani sanaci, ani novou omítku; tam je vlhkost provozní vlastnost domu. Tři takové případy popisuje článek Tři případy, kdy se vlhký sklep sanovat nemá.

Jak to děláme my

Nabídka na povrch u nás vzniká až z čísel, ne z fotky stěny.

1. Prohlídka a fóliová zkouška

Fólie přelepená páskou na nejtmavším místě odpoví za tři dny, jestli voda přichází z konstrukce, nebo ze vzduchu. Postup popisuje článek Vzlínání, nebo kondenzace. U kondenzace se povrch neřeší jako první, řeší se větrání a teplota.

2. Vzorky a protokol

Jádrové vrty na vlhkost z hloubky 100 až 150 mm, odběr na soli do 20 mm, nejméně dva vzorky nad sebou. Laboratoř vrátí chloridy, dusičnany a sírany zvlášť. Protokol obsahuje formulovanou příčinu vlhnutí, zakreslená místa odběru a doporučený rozsah sanace.

3. Rozhodnutí podle tří údajů

Vápenná omítka, sanační systém vedle přímého opatření, nebo napřed zásah do zdiva. Když z čísel vyjde, že stačí zedník, řekneme to a uděláme to.

4. Práce a záznam

Clona jde vždycky před omítkou. Technologické přestávky mezi vrstvami držíme podle technického listu systému a zapisujeme je do stavebního deníku Domeum, takže investor vidí, kdy která vrstva vznikla. Zveřejnění vazby: aplikaci spoluvytvářel Ing. Otakar Hobza, jednatel Bee Workers s.r.o. a zároveň CMO společnosti Domeum. Odkaz proto není nezávislé doporučení.

5. Kontrola s číslem

Kontrolní odběry po 12 a po 24 měsících, stejná místa, stejná metoda. ČSN P 73 0610 zavádí stupeň účinnosti sanace, který po dvou letech nemá klesnout pod 50 %. Co všechno po sanaci předáváme, popisuje článek Co vám po sanaci doložíme.

Kdy se měření nevyplatí

U první opravy v místě bez výkvětů často ne. Otlouct a přeomítnout je levnější než průzkum a zároveň je to zkouška: když plocha rok vydrží, bylo to správně.

Měření se vyplatí ve chvíli, kdy se má koupit sanační systém nebo zásah do zdiva. Tam jde o řád vyšší částku a rozhoduje se podle čísla, které jinak nemáte. Tuhle větu říkáme i lidem, kteří nám volají s tím, že chtějí objednat sanaci.

Pomůcka: přeomítnout, nebo sanovat

Zadejte naměřenou hmotnostní vlhkost, stupeň zasolení podle protokolu a odpovězte, jestli se vada už vrátila. Pomůcka vrátí jednu ze tří cest, stupeň vlhkosti podle ČSN P 73 0610, prahy, na kterých se rozhodnutí láme, a větu, co v takovém případě uděláme my.

Stupeň zasolení vybírejte tak, jak ho uvádí protokol: čtyři stupně a pro každou sůl zvlášť. Rozhoduje nejhorší ze tří.

Když hodnota leží přesně na hranici pásma a každá strana té hranice vede jinam, pomůcka cestu neurčí: stupeň podle normy vypíše, obě cesty postaví vedle sebe a doporučí druhý vzorek. Jedno číslo na hranici není důvod kupovat dražší z nich.

Pomůcka nenahrazuje průzkum a nezná vaši zeď. Postup výš platí i bez ní.

Časté dotazy

Musím otloukat omítku i tam, kde drží?

Kus za hranicí poškozené plochy ano. Hranice skvrny na pohled a hranice porušené omítky nejsou totéž, protože omítka nasycená solemi drží ještě chvíli poté, co je znehodnocená. U sanačního systému je to daná hodnota: stará omítka jde dolů nejméně 80 cm nad linii zavlhčení, u tlustých zdí o tloušťku zdiva, a spáry se proškrábnou 15 až 20 mm hluboko.

Můžu dát na vlhkou zeď sanační omítku a tím to skončit?

Ne. ČSN P 73 0610 řadí sanační omítkový systém mezi doplňková nepřímá opatření a uvádí, že tyhle systémy samy zdroje vlhnutí neodstraňují ani zdivo nevysušují a povrch upravují jen dočasně. Bez přímého opatření přitéká sůl dál, makropóry se do 3 až 5 let zaplní a systém se plošně odtrhne. Vedle funkční clony vydrží jako každá jiná omítka.

Kolik vzorků se odebírá a odkud?

Na vlhkost z hloubky 100 až 150 mm od líce zdi s otlučenou omítkou, na soli z hloubky do 20 mm, přednostně zdicí malta z ložných a styčných spár, nejméně dva vzorky nad sebou ve svislém profilu. Takhle to žádá ČSN P 73 0610. Dva vzorky nad sebou ukážou, jestli vlhkost se stoupající výškou klesá, nebo drží.

Jak poznám, že to zedník udělal správně?

Podle čísla s lhůtou. ČSN P 73 0610 zavádí stupeň účinnosti sanace počítaný z vlhkosti před zásahem, z vlhkosti za dva roky po něm a z rovnovážné vlhkosti nenamáhaného zdiva, která se pro starší cihelné zdivo uvažuje 3 %. Po dvou letech nemá klesnout pod 50 %. U pouhé opravy omítky stačí levnější kontrola: fotka, datum a pohled na tutéž plochu za rok.

Shrnutí

Přeomítnout stačí u zdiva pod 5 % hmotnostní vlhkosti, se všemi třemi solemi v nízkém stupni a při první opravě.

Sanační systém má místo od 5 % výš nebo při zvýšeném obsahu solí, ale vždy vedle opatření, které vodu zastaví. Sám se do 3 až 5 let zaplní solí a odtrhne.

Od 7,5 % a u vady, která se už jednou vrátila, se začíná průzkumem. Pořadí je průzkum, protokol, projekt, práce.

Ze všech tří údajů je nejlevnější ten poslední. Než začnete cokoli objednávat, zjistěte, jestli se to místo už někdy opravovalo. Odpověď stojí jeden telefonát a mění celé rozhodnutí.

Zdroje

ČSN P 73 0610 Hydroizolace staveb, Sanace vlhkého zdiva, Základní ustanovení, vydání 11/2000: stupně vlhkosti zdiva a odběr vzorku z hloubky 100 až 150 mm, klasifikace salinity po druzích solí, odběr do hloubky 20 mm a nejméně dva vzorky nad sebou, rovnovážná vlhkost 3 % pro starší a nikoli nadměrně zasolené cihelné zdivo, sanační omítkový systém jako doplňkové nepřímé opatření, doporučené vlastnosti zatvrdlé sanační malty, stupeň účinnosti sanace nejméně 50 % po dvou letech, pořadí průzkum, protokol, projekt, práce.

Písmeno P u označení normy znamená předběžnou normu; platnost ověřte ve Věstníku ÚNMZ.

Směrnice WTA 2-9-04 Sanační omítkové systémy: makropóry nad 0,1 mm, pórovitost nejméně 25 obj. %, hydrofobizace v celém objemu, otlučení 80 cm nad linii zavlhčení nebo o tloušťku zdiva, proškrábnutí spár 15 až 20 mm, štuk s faktorem difuzního odporu pod 10 až 12, nátěry se sd pod 0,2 m.

Krystalizační tlaky 10 až 100 MPa, pevnost historické vápenné malty, nárůst objemu pevné fáze síranu sodného nad 300 %, rozpad sanačního systému bez clony do 3 až 5 let, nopová fólie bez provětrání a kontrolní odběry po 12 a 24 měsících: odborné publikace k sanaci starých budov. Roční odstup u kontroly opravené omítky a opakovaná vada jako důvod k průzkumu jsou z naší praxe, ne z normy.