Soli ve zdivu: proč se vrací a co se s nimi dá dělat

Ing. Otakar Hobza · Bee Workers s.r.o. · čtení 17 minut

Modelový případ: sokl domu u silnice, dva roky po podřezání. Clona drží a vlhkost v hloubce zdi klesla. Pás u podlahy je přesto tmavý a omítka se dál drolí. Nová vápenná omítka vydržela jednu zimu.

Ve zdi zůstala sůl, kterou tam voda nanosila za desítky let. Podřezání ji nikam neposunulo. Clona zastaví vodu, sůl se musí odvézt.

Tenhle článek začíná tam, kde už víte, že bílý povlak na zdi jsou soli, ne plíseň. Jak výkvět poznáte od plísně a od zbytkové vlhkosti, je v článku Opadává omítka u podlahy a na zdi je bílý povlak. Zelený nebo šedozelený povlak na fasádě jsou řasy, jiný jev s jinou příčinou. Patří do článku Omítky a řasy.

1. Odkud se soli ve zdivu berou?

Soli do zdi přináší voda a nechává je tam, kde se odpaří. Zdroj se liší zeď od zdi. Na prohlídce ho poznáme podle místa, kde porucha sedí.

• Zemní vlhkost. Voda vzlínající od základů nese sírany a chloridy z podloží, ze zdiva a z vápenné malty. U domů bez vodorovné izolace je to nejběžnější zdroj.
• Posypová sůl. Chloridy z chodníku a z vozovky se do soklu dostanou odstřikem, sněhem nahrnutým ke zdi a vodou stékající k patě domu. Porucha je pak nejhorší na uliční straně a u vjezdu.
• Hnojiva a močůvka. U bývalých chlévů, stájí, hnojišť a žump jsou ve zdi dusičnany z rozkladu organických látek. Zdroj mohl skončit před padesáti lety, dusičnany ve zdi zůstaly.
• Spaliny. Komíny a zdi u kamen dostávají sírany z kondenzátu spalin. Porucha pak sedí kolem komína, ne u podlahy.
• Starší sanace. Chemické clony, injektáže a přípravky proti výkvětům z minulých desetiletí samy do zdi soli vnesly. U domu, který už sanaci zažil, se ptejte, čím se to tehdy dělalo.

2. Proč sůl rozpojí omítku zevnitř?

Sůl rozpuštěná ve vodě putuje póry spolu s ní. Tam, kde se voda odpařuje, roztok zhoustne a sůl vykrystalizuje. Krystal roste a tlačí na stěny póru.

Tlak krystalu v mikropórech dosahuje 10 až 100 MPa. Historická vápenná malta unese v tahu za ohybu 0,2 až 1,0 MPa. Historická cihla unese 1,5 až 3,0 MPa. Ten poměr vysvětluje, proč omítka odpadává a zdivo se drolí na prach.

Objem soli se mění i bez přísunu nové soli. Síran sodný přechází podle vlhkosti a teploty mezi bezvodou a vodnatou formou. Objem pevné fáze při tom naroste o víc než 300 %. Každá změna vlhkosti je další cyklus. Střídavě vlhká zeď se proto rozpadá rychleji než zeď trvale vlhká.

Když sůl krystalizuje na líci omítky, vznikne bílý výkvět a jen znečistí povrch. Když krystalizuje pár milimetrů pod lícem, tlak trhá omítku uvnitř. Stává se to, když je omítka hutnější než zdivo pod ní nebo je přetřená nepropustným nátěrem. Pak odpadne plát s bílým náletem na rubu a zdivo pod ním je na dotek pevné.

Kde je ve zdi cement, přidá se sulfátová koroze cementového kamene. Vzniká ettringit a v chladu thaumasit. Obojí zvětšuje objem a cementovou maltu rozloží. Proto na staré zdivo se sírany nedáváme cementovou maltu ani cementovou spárovací hmotu.

3. Proč zeď po funkční cloně vypadá dál vlhká?

Soli vážou vodní páru ze vzduchu v místnosti. Zasolená zeď si proto drží vlhkost, i když zespodu už žádná voda nepřichází.

Půl roku po podřezání nebo injektáži je pás u podlahy pořád tmavý a omítka vlhká na dotek. Majitel má za to, že clona nefunguje. Clona přitom může fungovat a vlhkost drží zasolená omítka, kterou nikdo neodstranil.

Rozhodne měření, ne dohad. Vlhkost měříme mikrovlnným vlhkoměrem do hloubky zdi, bez vrtání. Pro zařazení do stupně podle ČSN P 73 0610 bereme vzorek z hloubky 100 až 150 mm od líce zdi s otlučenou omítkou. Mělčí vzorek ovlivní okolní vzduch. Jak se to dělá a čím, je v článku Měření vlhkosti zdiva.

Klesá vlhkost v hloubce a povrch je vlhký? Pak jde o zasolení, ne o selhání clony. Další důvody návratu vlhkosti rozebírá Proč se vlhkost vrací.

Odporový vlhkoměr na zasolené zdi ukazuje nesmysly. Měří vodivost a tu zvyšují rozpuštěné soli samy. ČSN P 73 0610 proto u nedestruktivního měření dává přednost přístrojům na principu elektrické kapacity. Termovize na tuhle otázku neodpoví, jak rozebírá článek Co ukáže termovize.

4. Co si vyžádat v rozboru solí?

Chloridy, dusičnany a sírany jsou tři nejagresivnější soli a každá má vlastní hranice. ČSN P 73 0610 proto zasolení dělí do čtyř stupňů a každou sůl posuzuje zvlášť. Jedno souhrnné číslo zasolení nedává smysl.

Jak se odebírá vzorek na soli:

• Otlučte omítku a vzorek vezměte z hloubky do 20 mm pod povrchem zdi. Přednostně berte maltu z ložných a styčných spár.
• Odeberte nejméně dva vzorky nad sebou ve svislém profilu. Ukážou, jestli zasolení odpovídá vzlínání zespodu, nebo sedí v jedné výšce po odstřiku z vozovky nebo po zatékání.
• Přidejte srovnávací vzorek z jádra zdi. Rozdíl mezi lícem a jádrem řekne, kolik soli je vytažené v odparové zóně.
• Místo a hloubku odběru u každého vzorku zapište a zakreslete do plánu. Bez toho se při kontrole nedá měřit na stejném místě.

Laboratoř stanoví obsah aniontů v sušině vzorku iontovou kapalinovou chromatografií nebo spektrofotometrií. Výsledek chtějte v mg/g vzorku, pro každou sůl zvlášť a u každé stupeň podle normy.

Prahy konkrétního sanačního systému stojí v jeho technickém listu a bývají přísnější než stupně normy. V protokolu proto zařazujeme podle ČSN P 73 0610 a skladbu vybíráme podle technického listu systému, který se bude dělat. Obě věci platí vedle sebe a nemíchají se. Která skladba na které zatížení solemi patří, rozebírá článek Sanační omítka: co umí a co neřeší.

Protokol s jediným souhrnným číslem zasolení je pro volbu opatření nepoužitelný. Rozpis po druzích solí a po místech odběru si vyžádejte předem.

5. Jak dostat soli ze zdi?

Pořadí je dané. Nejdřív zastavíte přísun vody, pak odstraníte zasolený materiál a až nakonec přijde konečná omítka. U části zdí se mezi to vejde vytažení zbytku soli z líce. Obrácené pořadí platíte dvakrát.

Odstranění zasolené omítky a spár

Nejvíc soli je tam, kde se voda roky odpařovala: ve staré omítce a v maltě spár. Co uděláte:

• Otlučte omítku nejméně 80 cm nad viditelnou nebo změřenou linii zavlhčení. U tlusté zdi o tloušťku zdiva.
• Proškrábněte ložné a styčné spáry 15 až 20 mm hluboko.
• Suť odvezte hned. Je zasolená a na podlaze by sůl vracela do zdi.
• Zeď očistěte nasucho kartáčem a odsajte. Vodou ji nemyjte, voda soli rozpustí a zatáhne je zpátky dovnitř.

Bez tohohle kroku nemá smysl dělat nic z toho, co následuje.

Odsolovací (obětovaná) omítka

Není to povinný krok před sanačním systémem. Dělá se tam, kde ji žádá technický list zvoleného systému, a na plochách, kde se stará omítka nedá odtěžit celá.

Na obnažené zdivo nanesete vrstvu silně savé malty. Jak zdivo vysychá, malta soli nasaje do sebe. Po vyschnutí ji otlučete a odvezete i se solemi. O dalším cyklu rozhoduje kontrolní rozbor ze stejných míst, ne kalendář. Dobu působení a počet cyklů čtěte z technického listu systému, který děláte.

Odsolovací zábal, kompres

Totéž na menší ploše a na citlivém podkladu: kamenná ostění, sokly a prvky, které se otlouct nemají. Na povrch přiložíte savou hmotu, necháte ji působit a po vyschnutí ji sejmete i se solemi. Tahle cesta platí všude, kde se historické zdivo zachovává a zásah má být vratný.

Sanační omítkový systém až nakonec

Sanační omítka soli neodstraňuje. Má vysoký podíl pórů větších než 0,1 mm. Celková pórovitost je nejméně čtvrtina objemu. Je hydrofobizovaná v celém objemu, takže voda do ní vstupuje jen jako pára. Sůl krystalizuje uvnitř pórů, kde má místo a netlačí na líc. ČSN P 73 0610 ji řadí mezi doplňková nepřímá opatření: zdroj vlhnutí neodstraňuje a zdivo nevysušuje.

Kapacita pórů je konečná. Bez clony přiteče každý rok další sůl. Do 3 až 5 let se makropóry zaplní a omítka se plošně odtrhne.

Čím víc soli ve zdi zůstalo, tím větší sklad potřebujete. Při vysokém stupni zasolení proto pod sanační štuk patří podkladní pórovitá omítka, ne jedna vrstva. Co od systému čekat a jak ho poznat od pytle levné malty, rozebírá Sanační omítka: co umí a co neřeší. Jestli se omítka vůbec musí měnit, řeší Stačí přeomítnout, nebo sanovat.

Výměna nebo přezdění části zdiva

Krajní řešení pro zdivo zasolené v celém profilu a zároveň rozpadlé na sypkou hmotu. Typicky paty zdí bývalých chlévů a sokly podél solených chodníků. Děláme to, když materiál už nemá pevnost a odsolení nedává smysl. Vždy s posouzením statiky a po záběrech. U většiny domů na to nedojde.

6. Co se solemi nepomáhá?

• Nátěr. Disperzní barva, protiplísňový nátěr ani takzvaný izolační nátěr sůl nezastaví. Krystalizace se posune pod nátěr a plát se za čas uvolní i s ním.
• Přeomítnutí bez otlučení. Nová vrstva na zasolené omítce dostane soli rovnou do sebe a odpadne znovu. Materiál i práci zaplatíte dvakrát a podruhé k tomu i odvoz sutě.
• Hydrofobizace povrchu. Vodoodpudivý nástřik uzavře zdi cestu ven pro vodní páru. Odpar se přesune za nástřik a krystalizace s ním. Místo výkvětu na líci se pak omítka odlupuje v plátech. Na zdi s přísunem vody a se solemi to poruchu zhorší.
• Mytí vodou, i tlakovou. Voda soli rozpustí a vtáhne je hlouběji do zdi. Povrch je hned po umytí čistý a za pár týdnů je povlak zpátky, často na větší ploše.
• Keramický obklad a sokl. Nepropustná plocha přesune odpar nad svůj horní okraj. Pás solí se objeví těsně nad obkladem. Podle toho se to pozná.
• Hliněná omítka. Doporučuje se sem omylem kvůli paropropustnosti. Krystalizace ji rozpojí zevnitř stejně jako vápennou. Kdy se hliněná omítka na zasolené zdivo nedělá, rozebírá článek o hliněných omítkách.

7. Jak sanaci zasolené zdi děláme my?

1. Průzkum před nabídkou

Vlhkost zdi změříme mikrovlnným vlhkoměrem ve svislém profilu, bez vrtání. Odebereme vzorky na soli a srovnávací vzorek z jádra zdi. Vzorek na vlhkost bereme tam, kde se číslo zařazuje do stupně podle normy. Body měření a odběru zakreslíme do plánu, abychom při kontrole měřili na stejném místě.

2. Protokol s příčinou

ČSN P 73 0610 žádá, aby protokol o průzkumu uvedl příčiny a způsoby vlhnutí a zasolení a doporučil způsob a rozsah sanace. Samotné naměřené hodnoty nestačí. Průzkum je u nás placená služba a protokol je váš. Můžete s ním jít i k jiné firmě.

3. Pořadí prací se nemění

Nejdřív zdroj vody, pak odtěžení zasolené omítky a spár, konečná omítka až nakonec. Odsolovací vrstvu mezi to vkládáme jen tam, kde ji žádá technický list zvoleného systému. Kterou clonu do které zdi, srovnává článek Podřezání, nebo injektáž.

4. Výšku otlučení bereme z měření

Ne okem. Z profilu vlhkosti víme, kde je linie zavlhčení, a od ní odměříme výšku otlučení. Na stavbách v Brně a na Vyškovsku to bývá víc, než majitel čekal, a míň, než by stálo dělat to dvakrát.

5. Kontrolní rozbor místo kalendáře

Po každém odsolovacím cyklu odebereme vzorky znovu ze stejných míst. Teprve podle čísel rozhodneme, jestli bude další cyklus, nebo se může omítat.

6. Doklad na konci

ČSN P 73 0610 zavádí stupeň účinnosti sanace. Počítá se z hmotnostní vlhkosti před zásahem a dva roky po něm. Nemá klesnout pod 50 %. Kdo to chce mít doložené, dostane kontrolní měření ve stejných bodech a stejnou metodou, s kontrolním vzorkem, a porovnání s protokolem z průzkumu. Co všechno předáváme, vypisuje článek Co vám po sanaci doložíme.

8. Kdy odsolení neobjednávat?

• Dokud není hotová clona nebo odvodnění venku. Odsolovací omítka na zeď, do které dál teče voda, je vyhozený materiál. Nasaje soli, které vzápětí přijdou znovu.
• Při nízkém stupni u všech tří solí. Odsolovací vrstva nemá co nasát. Stačí vápenná nebo trasová omítka a my to tak i napíšeme do protokolu.
• Když ji technický list zvoleného systému nežádá. Vícevrstvý systém s podkladní pórovitou omítkou je sám sklad soli. Odsolovací vrstva k němu navíc je práce a materiál, které nic nezmění.
• V nevytápěném sklepě a v nevyužívané hospodářské části, kde se nic nerozpadá a nikdo tam denně nepobývá. Povlak jednou za čas ometnout nasucho je legitimní výsledek, ne odklad.

Naopak hned, když:

• malta pod otlučenou omítkou se dá vydrolit prstem,
• porucha zasahuje uložení trámů nebo patu nosné zdi,
• je zasažený prostor, kde se denně bydlí.

Při rekonstrukci se zasolení ukáže až po otlučení omítky. Jak se s tím naloží v rozpočtu, ukazuje oddíl o zdivu v článku skryté nálezy ve zdivu.

Co uděláte dřív, než někoho zavoláte, a co vás nestojí nic:

• Povlak setřete nasucho kartáčem.
• Plochu vyfoťte s metrem u zdi a zapište datum.
• Za čtyři až šest týdnů vyfoťte znovu ze stejného místa.

Vrátil se povlak a pás roste? Přísun vody trvá a řeší se nejdřív on. Nevrátil se? Šlo o jednorázové zasolení a vystačíte si s opravou omítky. Dvě fotky s datem ušetří celé jedno kolo dohadů.

Časté dotazy

Proč se bílý povlak vrací i po podřezání zdiva?

Clona zastaví přísun nové vody, sůl už ve zdi je a zůstane tam. Váže na sebe vzdušnou vlhkost a při každém vysychání znovu vykrystalizuje. Samo to nezmizí a čas tomu nepomůže.

Čím se liší odsolovací omítka od sanační?

Úkolem. Odsolovací neboli obětovaná omítka má soli nasát do sebe a po vyschnutí se otlouká i s nimi. Sanační omítka soli ukládá ve svých makropórech a zůstává na zdi jako konečná úprava.

Dá se zeď odsolit bez otlučení omítky?

Ne. Nejvíc solí je ve staré omítce a v maltě spár, tedy tam, kde se voda odpařovala. Bez jejich odstranění se odsolovací vrstva potká jen se solemi, které už vystoupily ven.

Musí se kvůli solím vyměnit zdivo?

Ve většině případů ne. Výměna nebo přezdění je krajní řešení pro zdivo zasolené v celém profilu a zároveň rozpadlé na sypkou hmotu. Rozhoduje rozbor solí ze dvou hloubek a stav zdiva po otlučení, ne pohled na líc.

Zdroje

ČSN P 73 0610 Hydroizolace staveb, Sanace vlhkého zdiva, Základní ustanovení, vydání 11/2000: čtyři stupně zasolení zvlášť pro chloridy, dusičnany a sírany v mg/g vzorku (dusičnany pod 1,0, 1,0 až 2,5, 2,5 až 5,0 a nad 5,0), odběr na soli z hloubky do 20 mm a nejméně dva vzorky nad sebou, odběr na vlhkost z hloubky 100 až 150 mm, přednost kapacitního principu u nedestruktivních přístrojů, sanační omítkový systém jako doplňkové nepřímé opatření, obsah protokolu o průzkumu, stupeň účinnosti sanace nejméně 50 % po dvou letech.

Přílohy A, B a D jsou informativní. Písmeno P znamená předběžnou normu, platnost ověřte ve Věstníku ÚNMZ.

Krystalizační tlaky 10 až 100 MPa, pevnost historické vápenné malty v tahu za ohybu 0,2 až 1,0 MPa a historické cihly 1,5 až 3,0 MPa, nárůst objemu pevné fáze síranu sodného o víc než 300 %, sulfátová koroze cementového kamene (ettringit, thaumasit), iontová kapalinová chromatografie a spektrofotometrie, srovnávací vzorek z jádra zdiva, rozpad sanačního systému bez clony do 3 až 5 let: odborné publikace k sanaci starých budov.

Parametry sanačního omítkového systému (makropóry nad 0,1 mm, pórovitost nejméně 25 obj. %, hydrofobizace v celém objemu, otlučení 80 cm nebo o tloušťku zdiva nad linii zavlhčení, spáry 15 až 20 mm) vycházejí ze směrnice WTA 2-9-04, na kterou odkazují systémy českých výrobců. Prahy zatížení solemi si u konkrétního systému čteme z jeho technického listu; do klasifikace podle normy se nemíchají. Modelový případ v úvodu je příklad, ne měření z konkrétní stavby.

Popis odsolovacího postupu, tedy obětovaná omítka, zábal a opakování cyklů podle kontrolního rozboru, je z naší praxe. ČSN P 73 0610 ho nepopisuje a odsolení jako podmínku sanačního omítkového systému nežádá; při vysokém stupni zasolení z odborné literatury plyne vícevrstvý systém s podkladní pórovitou omítkou. Doba působení a počet cyklů se řídí technickým listem konkrétního systému.

Z naší praxe jsou i dvě lhůty v textu: odstup čtyř až šesti týdnů mezi dvěma fotografiemi povlaku a půl roku, po kterém bývá pás u podlahy po cloně pořád tmavý. ČSN P 73 0610 žádnou z nich nestanovuje. Vysychání zdiva na ustálený obsah vlhkosti je podle normy věc let, ne měsíců.