Soli ve zdivu: proč se vrací a co se s nimi dá dělat

Ing. Otakar Hobza · Bee Workers s.r.o. · čtení 17 minut

Modelový případ: sokl domu u silnice, dva roky po podřezání. Clona drží, vlhkost ve vzorku z hloubky klesla, a pás u podlahy je pořád tmavý a omítka se dál drolí. Nová vápenná omítka vydržela jednu zimu.

Ve zdi zůstala sůl, kterou tam voda nanosila za desítky let. Podřezáním se nikam neposunula. Clona zastaví přísun; sůl se musí odvézt.

Tenhle článek začíná tam, kde už je jasno, že bílý povlak na zdi jsou soli a ne plíseň. Rozlišení výkvětu, plísně a zbytkové vlhkosti je v článku Opadává omítka u podlahy a na zdi je bílý povlak; zelený nebo šedozelený povlak na fasádě jsou řasy, jiný jev s jinou příčinou, a patří do článku Omítky a řasy.

1. Odkud se soli ve zdivu berou

Soli do zdiva nepřicházejí samy, přináší je voda a nechává je tam, kde se odpaří. Zdroje se v jednom domě liší zeď od zdi a na prohlídce je poznáme podle toho, kde porucha sedí.

Zemní vlhkost. Voda vzlínající od základů s sebou nese sírany a chloridy z podloží, ze zdiva samotného a z vápenné malty. Tohle je nejběžnější zdroj u domů bez vodorovné izolace.

Posypová sůl. Chloridy z chodníku a z vozovky se dostávají do soklu odstřikem, ušlapaným sněhem navrstveným ke zdi a vodou stékající z komunikace k patě domu. Poznáte to podle toho, že porucha je nejhorší na uliční straně a u vjezdu.

Hnojiva a močůvka. U bývalých chlévů, stájí, hnojišť a žump jsou ve zdivu dusičnany z rozkladu organických látek. Zdroj mohl skončit před padesáti lety, dusičnany ve zdivu zůstaly a chovají se stejně jako předtím.

Spaliny. Zdivo komínů a zdi u kamen dostávají sírany z kondenzátu spalin. Porucha pak sedí kolem komínového tělesa, ne u podlahy.

Starší sanační zásahy. Chemické clony, injektážní přípravky a přípravky na odstranění výkvětů z minulých desetiletí samy vnesly do zdiva soli. U domu, který už jednou sanovaný byl, se s tím počítá a ptáte se, čím se to tehdy dělalo.

2. Jaký tlak sůl v pórech vyvine

Sůl rozpuštěná ve vodě putuje póry spolu s ní. V zóně odparu se roztok zakoncentruje až k přesycení, voda odejde jako pára a sůl přejde do krystalické fáze. Krystal roste a tlačí na stěny póru.

Krystalizační tlaky v mikropórech dosahují 10 až 100 MPa. Historická vápenná malta má pevnost v tahu za ohybu 0,2 až 1,0 MPa, historická cihla 1,5 až 3,0 MPa. Ten poměr je celá odpověď na otázku, proč omítka odpadává a zdivo se rozpadá na prach.

Objem se navíc mění i beze změny množství soli. Síran sodný přechází podle vlhkosti a teploty mezi bezvodou a vodnatou formou a objem pevné fáze při tom naroste o víc než 300 %. Každá změna vlhkosti je tedy další cyklus, takže střídavě vlhká zeď se rozpadá rychleji než zeď trvale vlhká na stejné úrovni.

Když se to děje na líci omítky, vznikne bílý výkvět, který jen znečistí povrch. Když se to děje pár milimetrů pod lícem, protože omítka je hutnější než zdivo pod ní nebo je přetřená nepropustným nátěrem, tlak trhá omítku uvnitř. Výsledkem je odpadávající plát s bílým náletem na rubu, pod nímž je zdivo na dotek pevné.

Kde je ve zdivu cement, přidá se k tomu sulfátová koroze cementového kamene. Vzniká ettringit a v chladném prostředí thaumasit a jejich objemová expanze cementovou matrici rozloží. To je důvod, proč na staré zdivo se sírany nedáváme cementovou maltu ani cementovou spárovací hmotu.

3. Proč zeď po správně provedené cloně vypadá dál vlhká

Soli vážou na sebe vodní páru ze vzduchu v místnosti. Zasolené zdivo si proto drží vlhkost i tehdy, když zespodu už žádná voda nepřichází.

Následek: půl roku po podřezání nebo injektáži je pás u podlahy pořád tmavý, omítka pořád vlhká na dotek a majitel má za to, že clona nefunguje. Přitom může fungovat a vlhkost drží nasolená omítka, kterou nikdo neodstranil.

Rozhodne měření, ne dohad. Vlhkost se měří ze vzorku z hloubky 100 až 150 mm od líce zdiva s otlučenou omítkou; mělčeji do výsledku promlouvá okolní prostředí a s klasifikací podle ČSN P 73 0610 se takové číslo porovnat nedá. Jak se to dělá a čím, je v článku Měření vlhkosti zdiva. Klesající vlhkost v hloubce a vlhký povrch znamenají zasolení, ne selhání clony. Další důvody návratu vlhkosti rozebírá Proč se vlhkost vrací.

Odporový vlhkoměr přiložený na zasolenou zeď navíc ukazuje nesmysly, protože měří vodivost a tu zvyšují rozpuštěné soli samy o sobě. ČSN P 73 0610 proto u nedestruktivního měření dává přednost přístrojům na principu elektrické kapacity. Termovize na tuhle otázku neodpovídá vůbec, jak rozebírá článek Co ukáže termovize.

4. O volbě rozhoduje rozbor, ne pohled

Chloridy, dusičnany a sírany jsou tři nejagresivnější frakce a každá má vlastní hranice. Klasifikace zasolení podle ČSN P 73 0610 má proto čtyři stupně a každou sůl posuzuje samostatně. Jedno souhrnné číslo zasolení nedává smysl.

Vzorek se odebírá z hloubky do 20 mm pod povrchem zdiva s otlučenou omítkou, přednostně jako malta z ložných a styčných spár, a odebírají se nejméně dva vzorky nad sebou ve svislém profilu. K tomu bereme srovnávací vzorek z jádra zdiva, protože rozdíl mezi lícem a jádrem řekne, kolik soli je vytažené v odparové zóně. Laboratoř stanoví hmotnostní koncentraci aniontů v sušině vzorku iontovou kapalinovou chromatografií nebo spektrofotometrií.

Dva vzorky nad sebou nejsou formalita. Ukážou, jestli zasolení odpovídá vzlínání zespodu, nebo sedí v jedné výšce po odstřiku z vozovky či po zatékání.

Prahy konkrétního sanačního systému jsou v jeho technickém listu a bývají přísnější než stupně normy. V protokolu proto klasifikujeme podle ČSN P 73 0610 a skladbu vybíráme podle technického listu systému, který se bude dělat. Obojí platí vedle sebe a míchat se to nesmí; která skladba na které zatížení solemi patří, rozebírá článek Sanační omítka: co umí a co neřeší.

Protokol, který uvádí jediné souhrnné číslo zasolení, je pro volbu opatření nepoužitelný. Rozpis po druzích solí a po odběrových místech si vyžádejte předem, ať máte co porovnávat s tím, co dostanete.

5. Co se se solemi dá dělat

Pořadí je dané. Nejdřív se zastaví přísun vody, pak se odstraní nasolený materiál a teprve nakonec přijde konečná úprava povrchu. Mezi druhý a třetí krok se u části zdí vejde ještě vytažení zbytku soli z líce. Kdo to udělá obráceně, platí to dvakrát.

Odstranění zasolené omítky a spár

Nejvíc solí je nahromaděné tam, kde se voda roky odpařovala, tedy ve staré omítce a v maltě spár. Omítka jde dolů nejméně 80 cm nad viditelnou nebo změřenou linii zavlhčení, u tlusté zdi o tloušťku zdiva. Ložné a styčné spáry se proškrábnou 15 až 20 mm hluboko a suť se odveze hned, protože je zasolená a na podlaze by sůl vracela do zdi.

Zeď se nemyje vodou. Ta by soli rozpustila a zatáhla zpátky dovnitř; čistí se nasucho kartáčem a odsává. Bez tohohle kroku nemá smysl dělat nic z toho, co následuje.

Odsolovací (obětovaná) omítka

Není to povinný krok před sanačním systémem. Dělá se tam, kde ji žádá technický list zvoleného systému, a na plochách, kde se stará omítka odtěžit nedá celá.

Na obnažené zdivo se nanese vrstva silně savé malty, která soli nasaje do sebe, jak zdivo vysychá. Po vyschnutí se otluče a odveze i se solemi; podle stupně zasolení se cyklus opakuje. O dalším cyklu rozhoduje kontrolní rozbor ze stejných míst, ne kalendář. Dobu působení i počet cyklů bere každý systém jinak a čteme je z technického listu toho, který se bude dělat.

Odsolovací zábal, kompres

Totéž na menší ploše a na citlivém podkladu, typicky u kamenných ostění, soklů a prvků, které se otlouct nemají. Na povrch se přiloží savá hmota, nechá se působit a po vyschnutí se sejme i se solemi, které do ní přešly. Tohle je cesta všude tam, kde se historické zdivo zachovává a zásah má být vratný.

Sanační omítkový systém až nakonec

Sanační omítka soli neodstraňuje. Má vysoký podíl pórů větších než 0,1 mm, celkovou pórovitost nejméně čtvrtinu objemu a je hydrofobizovaná v celém objemu, a proto do ní voda vstupuje jen jako pára a sůl krystalizuje uvnitř pórů, kde má místo a netlačí na líc. ČSN P 73 0610 ji řadí mezi doplňková nepřímá opatření, která zdroj vlhnutí neodstraňují a zdivo nevysušují.

Kapacita těch pórů je konečná. Bez clony do systému každý rok přiteče další sůl a do 3 až 5 let se makropóry zaplní a omítka se plošně odtrhne.

Čím víc soli ve zdi zůstalo, tím větší musí být sklad. Při vysokém stupni zasolení proto pod sanační štuk patří podkladní pórovitá omítka, ne jedna vrstva. Co od systému čekat a jak ho poznat od pytle levné malty, rozebírá Sanační omítka: co umí a co neřeší; jestli se omítka vůbec musí měnit, řeší Stačí přeomítnout, nebo sanovat.

Výměna nebo přezdění části zdiva

Krajní řešení pro zdivo zasolené v celém profilu a zároveň rozpadlé na sypkou hmotu. Typicky paty zdí bývalých chlévů a sokly podél solených chodníků. Sahá se po něm, když odsolení nedává smysl, protože materiál už nemá pevnost, a vždy s posouzením statiky a s postupem po záběrech. U většiny domů na to nedojde.

6. Co se solemi nepomáhá

Nátěr. Disperzní barva, protiplísňový nátěr ani takzvaný izolační nátěr sůl nezastaví. Krystalizace se posune pod nátěr a za čas se plát uvolní i s ním.

Přeomítnutí bez odstranění. Nová vrstva na ponechané zasolené omítce dostane soli rovnou do sebe a odpadne znovu. Materiál i práci zaplatíte dvakrát a podruhé k tomu i odvoz sutě.

Hydrofobizace povrchu. Vodoodpudivý nástřik uzavře zdivu cestu ven pro vodní páru. Odpar se přesune za hydrofobizovanou vrstvu a krystalizace s ním; místo výkvětu na líci se pak omítka odlupuje v plátech. Na zdivu s aktivním přísunem vody a se solemi to poruchu zhoršuje.

Mytí vodou a tlakovou vodou. Voda soli rozpustí a vtáhne je hlouběji do zdiva. Povrch je hned po umytí čistý a za pár týdnů je povlak zpátky, často ve větší ploše než předtím.

Keramický obklad a sokl. Nepropustná plocha přesune odpar nad svůj horní okraj. Pás solí se objeví těsně nad obkladem, což je chování, podle kterého se to pozná.

Hliněná omítka. Doporučuje se sem omylem kvůli paropropustnosti, jenže krystalizace ji rozpojí zevnitř stejně jako vápennou. Za jakých podmínek se hliněná omítka na zasolené zdivo nedělá, rozebírá článek o hliněných omítkách.

7. Jak to děláme my

1. Průzkum před nabídkou

Odebereme vzorky na vlhkost z hloubky 100 až 150 mm a na soli z hloubky do 20 mm, nejméně dva nad sebou ve svislém profilu, k tomu srovnávací vzorek z jádra zdiva. Místa odběru zakreslíme do plánu, protože bez toho se za dva roky nedá měřit na stejném místě.

2. Protokol s příčinou

ČSN P 73 0610 žádá, aby protokol o průzkumu obsahoval formulaci příčin a způsobů vlhnutí a zasolení a doporučení způsobů a rozsahu sanace, ne jen naměřené hodnoty. Průzkum je u nás placená služba a protokol je váš; můžete s ním jít i k jiné firmě.

3. Pořadí prací se nemění

Nejdřív zdroj vody, pak odtěžení nasolené omítky a spár, konečná omítka až nakonec. Odsolovací vrstvu mezi to vkládáme jen tam, kde ji žádá technický list zvoleného systému. Kdo to udělá obráceně, platí to dvakrát. Kterou clonu do které zdi, srovnává článek Podřezání, nebo injektáž.

4. Výšku otlučení bereme z měření

Ne okem. Z profilu vlhkosti víme, kde je linie zavlhčení, a k ní přičteme 80 cm nebo tloušťku zdiva. Na stavbách v Brně a na Vyškovsku to bývá víc, než kolik majitel čekal, a míň, než kolik by stálo to dělat dvakrát.

5. Kontrolní rozbor místo kalendáře

Po každém odsolovacím cyklu odebereme vzorky znovu ze stejných míst a teprve podle čísel rozhodneme, jestli bude další cyklus, nebo se může omítat.

6. Doklad na konci

ČSN P 73 0610 zavádí stupeň účinnosti sanace počítaný z hmotnostní vlhkosti před zásahem a za dva roky po něm; nemá klesnout pod 50 %. Kdo to chce mít doložené, dostane kontrolní odběr a porovnání s protokolem z průzkumu. Co všechno předáváme, vypisuje článek Co vám po sanaci doložíme.

8. Kdy odsolení neobjednávat

Dokud není hotová clona nebo odvodnění venku. Odsolovací omítka na zeď, do které dál přitéká voda, je vyhozený materiál: nasaje soli, které vzápětí přijdou znovu.

Při nízkém stupni u všech tří solí. Pod 1,0 mg/g dusičnanů a v nízkém stupni u chloridů a síranů nemá odsolovací vrstva co nasát. Stačí vápenná nebo trasová omítka a my to tak i napíšeme do protokolu.

Když ji technický list zvoleného systému nežádá. Vícevrstvý systém s podkladní pórovitou omítkou je sám sklad soli. Odsolovací vrstva k němu navíc je práce a materiál, které nic nezmění.

V nevytápěném sklepě a v nevyužívané hospodářské části, kde se nic nerozpadá a nikdo tam denně nepobývá. Povlak jednou za čas ometnout nasucho je legitimní výsledek, ne odklad.

Naopak hned, když zdivo pod otlučenou omítkou ztrácí soudržnost a malta se dá vydrolit prstem, když porucha zasahuje uložení trámů nebo patu nosné zdi, a když je zasažený prostor, kde se denně bydlí. Při rekonstrukci se zasolení odhalí až po otlučení omítky; jak se s tím naloží v rozpočtu, ukazuje oddíl o zdivu v článku skryté nálezy ve zdivu.

Co uděláte dřív, než někoho zavoláte, a co vás nestojí nic: povlak setřete nasucho kartáčem, plochu vyfoťte s metrem u zdi a zapište datum. Za čtyři až šest týdnů vyfoťte znovu. Vrátil se povlak a pás roste, přísun vody trvá a řeší se nejdřív on. Nevrátil se, šlo o jednorázové zasolení a vystačíte si s opravou omítky. Ty dvě fotky s datem ušetří celé jedno kolo dohadů.

Časté dotazy

Proč se bílý povlak vrací i po podřezání zdiva?

Clona zastaví přísun nové vody, sůl už ve zdivu je a zůstane tam. Váže na sebe vzdušnou vlhkost a při každém vysychání znovu vykrystalizuje. Ven ji dostane odtěžení zasolené omítky a malty ze spár; zbytek uloží sanační systém s podkladní pórovitou omítkou. Samo to nezmizí a čas tomu nepomůže.

Čím se liší odsolovací omítka od sanační?

Úkolem. Odsolovací neboli obětovaná omítka má soli nasát do sebe a po vyschnutí se otlouká i s nimi. Sanační omítka soli ukládá ve svých makropórech a zůstává na zdi jako konečná úprava. Kapacita těch pórů je konečná: bez clony se zaplní do 3 až 5 let a systém se plošně odtrhne. Při vysokém stupni zasolení proto pod štuk patří podkladní pórovitá omítka jako sklad soli.

Dá se zeď odsolit bez otlučení omítky?

Ne. Největší množství solí je nahromaděné právě ve staré omítce a v maltě spár, tedy tam, kde se voda odpařovala. Bez jejího odstranění se odsolovací vrstva potká jen se solemi, které už ven vystoupily. Omítka jde dolů nejméně 80 cm nad linii zavlhčení, u tlusté zdi o tloušťku zdiva, a spáry se proškrábnou 15 až 20 mm hluboko.

Co si vyžádat v rozboru solí?

Chloridy, dusičnany a sírany zvlášť, v mg/g vzorku, u každého stupeň podle ČSN P 73 0610. K tomu místo a hloubku odběru u každého vzorku a nejméně dva vzorky nad sebou ve svislém profilu. Vzorky se berou z hloubky do 20 mm, přednostně jako malta ze spár. Jediné souhrnné číslo zasolení je pro volbu opatření nepoužitelné.

Musí se kvůli solím vyměnit zdivo?

Ve většině případů ne. Výměna nebo přezdění je krajní řešení pro zdivo, které je zasolené v celém profilu a zároveň rozpadlé na sypkou hmotu, typicky u pat zdí bývalých chlévů a u soklů podél solených chodníků. Rozhoduje o tom rozbor solí ze dvou hloubek a stav zdiva po otlučení, ne pohled na líc.

Shrnutí

Soli přinesla voda a po zastavení přítoku ve zdivu zůstanou. Krystalizační tlak v mikropórech dosahuje 10 až 100 MPa, zatímco historická vápenná malta unese v tahu za ohybu 0,2 až 1,0 MPa a cihla 1,5 až 3,0 MPa; omítku to rozpojí zevnitř.

Zasolená zeď navíc váže vlhkost ze vzduchu, takže vypadá mokrá i po funkční cloně. Rozliší to až vzorek z hloubky 100 až 150 mm, ne dohad a ne odporový vlhkoměr.

Ven soli dostane odtěžení nasolené omítky a spár. Zbytek uloží sanační systém, který se nanáší až nakonec a při vysokém zasolení má pod štukem podkladní pórovitou vrstvu. Odsolovací omítka nebo zábal se přidávají jen na vyžádání technického listu, výměna zdiva je krajní případ a nátěr, hydrofobizace ani mytí vodou to neřeší.

O postupu rozhodují čtyři stupně zasolení podle ČSN P 73 0610, každá sůl zvlášť, v mg/g vzorku. Rozbor bez rozpisu po druzích solí a bez míst odběru se nedá použít k ničemu.

Zdroje

ČSN P 73 0610 Hydroizolace staveb, Sanace vlhkého zdiva, Základní ustanovení, vydání 11/2000: čtyři stupně zasolení zvlášť pro chloridy, dusičnany a sírany v mg/g vzorku (dusičnany pod 1,0, 1,0 až 2,5, 2,5 až 5,0 a nad 5,0), odběr na soli z hloubky do 20 mm a nejméně dva vzorky nad sebou, odběr na vlhkost z hloubky 100 až 150 mm, přednost kapacitního principu u nedestruktivních přístrojů, sanační omítkový systém jako doplňkové nepřímé opatření, obsah protokolu o průzkumu, stupeň účinnosti sanace nejméně 50 % po dvou letech.

Přílohy A, B a D jsou informativní. Písmeno P znamená předběžnou normu, platnost ověřte ve Věstníku ÚNMZ.

Krystalizační tlaky 10 až 100 MPa, pevnost historické vápenné malty v tahu za ohybu 0,2 až 1,0 MPa a historické cihly 1,5 až 3,0 MPa, nárůst objemu pevné fáze síranu sodného o víc než 300 %, sulfátová koroze cementového kamene (ettringit, thaumasit), iontová kapalinová chromatografie a spektrofotometrie, srovnávací vzorek z jádra zdiva, rozpad sanačního systému bez clony do 3 až 5 let: odborné publikace k sanaci starých budov.

Parametry sanačního omítkového systému (makropóry nad 0,1 mm, pórovitost nejméně 25 obj. %, hydrofobizace v celém objemu, otlučení 80 cm nebo o tloušťku zdiva nad linii zavlhčení, spáry 15 až 20 mm) vycházejí ze směrnice WTA 2-9-04, na kterou odkazují systémy českých výrobců. Prahy zatížení solemi si u konkrétního systému čteme z jeho technického listu; do klasifikace podle normy se nemíchají. Modelový případ v úvodu je příklad, ne měření z konkrétní stavby.

Popis odsolovacího postupu, tedy obětovaná omítka, zábal a opakování cyklů podle kontrolního rozboru, je z naší praxe. ČSN P 73 0610 ho nepopisuje a odsolení jako podmínku sanačního omítkového systému nežádá; při vysokém stupni zasolení z odborné literatury plyne vícevrstvý systém s podkladní pórovitou omítkou. Doba působení a počet cyklů se řídí technickým listem konkrétního systému.

Z naší praxe jsou i dvě lhůty v textu: odstup čtyř až šesti týdnů mezi dvěma fotografiemi povlaku a půl roku, po kterém bývá pás u podlahy po cloně pořád tmavý. ČSN P 73 0610 žádnou z nich nestanovuje. Vysychání zdiva na ustálený obsah vlhkosti je podle normy věc let, ne měsíců.