Opadává omítka u podlahy a na zdi je bílý povlak

Ing. Otakar Hobza · Bee Workers s.r.o. · čtení 13 minut

Modelová situace: přízemí domu z konce 19. století, obývací pokoj, omítka u podlahy přeomítnutá před dvěma lety. Dnes je v pásu nad podlahou znovu dutá. Po odklepnutí je zdivo pod ní na dotek pevné a rub odpadlého plátu je pokrytý bílým náletem.

Omítkář nic nezkazil. Do omítky přichází ze zdiva voda a s ní rozpuštěné soli. Voda odejde jako pára, sůl ne. Ta v pórech omítky vykrystalizuje a rozpojí ji zevnitř bez ohledu na to, jak pečlivě byla nanesená.

Tenhle článek bere jen pás u podlahy a bílý povlak na něm. Přehled všech zdrojů vody ve zdivu je v článku Vlhká zeď v suterénu.

Bílý povlak, plíseň a vlhkost jsou tři různé věci

V dotazech, které nám chodí, se všechny tři jmenují plíseň. Rozdíl se pozná okem a prstem, bez přístroje.

Výkvět solí. Bílý až nažloutlý, suchý, kyprý. Tvoří jehličky, chomáčky nebo souvislý bělavý nálet. Po setření nasucho zůstane na ruce prášek. Omítka pod ním bývá zvětralá a drolí se. Nejvíc ho přibývá v topné sezoně, kdy zeď odpařuje vodu rychleji.

Plíseň. Černá, tmavě zelená, šedá, někdy růžová. Na dotek vlhká, při setření se rozmazává. Roste na nejchladnějších místech: v koutech dvou obvodových stěn, za skříní přistavěnou ke zdi, u ostění oken. Zdrojem vody je vzduch v místnosti, ne zdivo. Spouští ji relativní vlhkost nad 80 % u chladného povrchu, která se tam drží déle než tři dny. Rozlišení obou případů je v článku Vzlínání, nebo kondenzace.

Vlhkost zdiva. Není vidět. Povrch omítky může být suchý a zdivo 100 až 150 mm pod ním vlhké. Odhadem se to neurčí, měří se to; čím a s jakou chybou, rozebírá článek Měření vlhkosti zdiva.

Záměna má jeden častý následek: protiplísňový nátěr nanesený na výkvět solí. Nátěr sůl nezastaví a plát omítky se později uvolní i s ním.

Proč omítka odpadává: čísla

Sůl se do omítky dostane rozpuštěná ve vodě. Na povrchu voda odejde jako pára, sůl ne. V zóně odparu se roztok zahustí až za mez rozpustnosti a sůl přejde do krystalické fáze.

Krystal roste uvnitř póru a tlačí na jeho stěny. Krystalizační tlak v mikropórech dosahuje 10 až 100 MPa. Historická vápenná malta přenese v tahu za ohybu 0,2 až 1,0 MPa, historická cihla 1,5 až 3,0 MPa. Rozdíl je řádový. Materiál se postupně roztrhá a dezintegruje na prach.

Odtud tvar poruchy. Omítka se odděluje v plátech a uvolní se v rovině, kde přilnula k podkladu, ne od povrchu dovnitř. Tlak působí uvnitř vrstvy, ne na jejím líci.

Kolísání vlhkosti škodí víc než vlhkost trvalá. Síran sodný přechází mezi bezvodou a desetivodnou formou a objem pevné fáze přitom naroste o víc než 300 %. Každé vyschnutí a opětovné navlhnutí ten cyklus zopakuje. Zeď, která střídavě schne a mokne, proto dopadne hůř než zeď rovnoměrně vlhká.

Tvrdá cementová omítka poruchu zrychlí

Cementová malta na zasolené staré zdi přidá druhý mechanismus. Sírany reagují s cementovým kamenem za vzniku ettringitu, v chladném prostředí thaumasitu, a objemová expanze cementovou matrici rozloží. Omítka se pak nerozpadá jen kvůli soli ve svých pórech, ale i kvůli rozkladu vlastního pojiva.

Cement k historickému zdivu nesedí ani mechanicky. Portlandský cement má po vyzrání modul pružnosti zhruba 20 až 35 GPa, historické zdivo 1 až 5 GPa. Tvrdá vrstva na měkkém podkladu soustředí deformační a teplotní napětí na rozhraní materiálů a odlamuje lícové cihly i kámen. Faktor difuzního odporu cementu je zhruba 30 až 50, takže vrstva k tomu blokuje odpar a vytlačí vlhkost do vyšších partií stavby.

Na takových zdech pracujeme s vápennými pojivy. Přírodně hydraulické vápno podle ČSN EN 459-1, třídy NHL 2, NHL 3,5 a NHL 5, má nízký modul pružnosti, drží na historickém zdivu a neobsahuje rozpustné soli, které by se do zdi přidaly. Na čistě interiérové práce v suchém prostředí stačí vzdušné vápno CL 90-S.

Proč pás sedí zrovna u podlahy

Voda ve zdivu stoupá kapilárně a zároveň se z povrchu odpařuje. Vzlínání se zastaví ve výšce, kde se odpar vyrovná s přísunem zdola. V té zóně voda konstrukci opouští, rozpuštěné soli se ale neodpařují a zůstávají tam.

Odtud tvar poruchy. Pás je vodorovný, drží se zhruba v jedné výšce po celé délce zdi a jeho horní hranice je hranicí vysychání. Nad ní bývá omítka soudržná. Pod ní je zdivo vlhké, ale často bez výkvětu, protože tam voda ještě neodchází.

Nepropustná vrstva tu hranici posune. Keramický sokl, disperzní nátěr, cementová omítka nebo vinyl dotažený ke zdi zavírají vodě cestu ven a pás se objeví těsně nad okrajem uzavřené plochy. Na starých domech je to častá příčina poruchy, která se objevila krátce po rekonstrukci.

Které soli ve zdi budou, se liší dům od domu a zeď od zdi podle toho, co se u ní dělo: dusičnany po chlévech, žumpách a hnojištích, chloridy od posypové soli u chodníku, sírany ze zdiva a z malty. Proto se každá sůl posuzuje zvlášť a proto se vzorky berou z víc míst. Čím se soli ze zdiva odvádějí, rozebírá článek Soli ve zdivu.

Pět věcí, které ověříte sami a zadarmo

Výška pásu. Změřte vzdálenost od podlahy k horní hranici poruchy na třech místech téže zdi a zapište ji s datem. Za měsíc zopakujte. Rostoucí pás znamená přibývající vodu, stálá výška ustálený stav.

Prst a hadr. Prášek na ruce znamená sůl, šmouha plíseň. Zkoušejte na suchém povrchu, ne hned po výmalbě nebo po mytí.

Povlak setřený nasucho. Setřete ho kartáčem, plochu vyfoťte s metrem u zdi a nechte ji být. Vodou nemyjte, voda sůl rozpustí a zatáhne ji zpátky do zdiva. Vrátí-li se povlak do několika týdnů, zdroj vody je aktivní. Nevrátí-li se ani přes topnou sezonu, šlo o jednorázové zasolení a zeď vysychá. Datum setření i datum návratu si zapište.

Vnějšek zdi ve stejném místě. Podívejte se, jestli terén venku neleží výš než podlaha uvnitř, kam ústí svod, jestli je spád od domu a jestli při dešti odstřikuje voda z dlažby na sokl. Vyfoťte si to za deště.

Uzavřené plochy. Najděte, kde končí keramický sokl, nepropustný nátěr nebo cementová omítka, a ověřte, jestli tam hranice poruchy nesedí.

Těchhle pět položek stojí jeden večer a jeden metr. Když nám je pošlete s fotkami zevnitř i zvenku, víme, kde odebrat vzorky, ještě než přijedeme.

Co se odebírá a co z toho vyjde

Dvě věci si sami neurčíte: kolik vody ve zdivu je a které soli a v jakém množství tam jsou. Obojí se zjišťuje z odebraného materiálu, ne přístrojem přiloženým na omítku.

Mělčí vzorek na vlhkost nemá cenu. Do výsledku promlouvá okolní prostředí, tedy kondenzace, vysychání a déšť hnaný větrem, a s klasifikací se takové číslo porovnat nedá. Stupňů hmotnostní vlhkosti je v normě pět: velmi nízká pod 3 %, nízká 3 až 5 %, zvýšená 5 až 7,5 %, vysoká 7,5 až 10 % a velmi vysoká nad 10 %.

Klasifikace zasolení podle ČSN P 73 0610 má čtyři stupně a každá sůl se posuzuje samostatně.

Jedno souhrnné číslo „zasolení“ proto nic neříká. Protokol, který neuvádí chloridy, dusičnany a sírany zvlášť, se pro volbu opatření použít nedá, a dá se to na něm vytknout ještě před placením.

Stupeň zasolení mění dvě věci v rozpočtu. Při vysokém zasolení jde pod sanační jádrovou omítku ještě podkladní pórovitá vrstva, do které se soli ukládají. A u mechanické clony se mění jakost oceli: do zasoleného zdiva plechy z oceli 1.4571 legované molybdenem místo 1.4016. Sanační systém má k tomu vlastní mez zasolení v technickém listu výrobce; ta klasifikaci podle normy nenahrazuje, platí obě.

Jak to děláme my

Pořadí podle ČSN P 73 0610 je průzkum, protokol, projekt, práce. Držíme ho. Nabídka na sanaci u nás vzniká z protokolu o průzkumu, ne z fotky a z metru zdi.

1. Prohlídka a pasport poruch

Co se u té zdi dělo: původní účel stavby, změny nivelety terénu, pozdější úpravy, svody, uzavřené plochy. K tomu zápis, kde přesně a jak vysoko porucha je.

2. Odběr vzorků

Jádrové vrty z hloubky 100 až 150 mm na vlhkost, malta ze spár z hloubky do 20 mm na soli, nejméně dva vzorky nad sebou. Místa odběru zakreslíme do plánu, aby se za dva roky dala zopakovat na tomtéž místě. U zdiva je to placený průzkum s protokolem, jehož cenu řekneme dopředu, ještě než se něco vrtá. Prohlídka a odpověď na dotaz placené nejsou.

3. Protokol

Norma po něm chce mimo jiné formulaci příčin vlhnutí a zasolení, hodnocení laboratorních analýz, zakreslená místa odběru a doporučený rozsah sanace. Protokol je váš dokument. Můžete s ním jít i jinam a dát si ho ocenit u kohokoli.

4. Práce v pořadí, které drží

Nejdřív přísun vody, pak povrch. Když voda vzlíná, přichází na řadu clona; podřezání a injektáž porovnává článek Podřezání, nebo injektáž. Kdy stačí přeomítnout a kdy ne, rozebírá článek Stačí přeomítnout, nebo sanovat. Jak u nás celá zakázka probíhá, popisuje stránka sanace starých domů.

5. Doklad po dvou letech

Kontrolní odběry po 12 a 24 měsících na stejných místech. Norma zavádí stupeň účinnosti sanace, který za dva roky nemá klesnout pod 50 %, a měření vede jako smluvní. U nás je v nabídce.

Sanační omítka není clona

Sanační omítka má vysoký podíl makropórů nad 0,1 mm a je hydrofobizovaná v celém objemu. Voda do ní proto vstupuje jen jako pára. Soli krystalizují uvnitř vrstvy v makropórech, kde na stěny pórů tlak nevyvíjejí, a líc omítky zůstane suchý a bez výkvětů.

Co neumí: ČSN P 73 0610 ji řadí mezi doplňková nepřímá opatření a uvádí, že zdroj vlhnutí neodstraňuje a zdivo nevysušuje, povrch upravuje jen dočasně. Na zdi s aktivním přísunem vody se jí makropóry během 3 až 5 let zaplní solemi a systém se plošně odtrhne. Co od ní čekat, rozebírá článek Sanační omítka: co umí a co neřeší.

Když ji děláme, děláme ji celou: stará omítka dolů nejméně 80 cm nad měřenou hranici zavlhčení, spáry proškrábnout 15 až 20 mm, podhoz jen síťovitě zhruba na polovinu plochy, jádrová sanační omítka nejméně 20 mm, při vysokém zasolení pod ni ještě podkladní pórovitá vrstva. Nátěr silikátový nebo vápenný. Nepropustná barva na závěr celý systém vyřadí.

Kdy se do zdi nesahá

Povlak se po setření nevrátí. Pak šlo o jednorázové zasolení po ukončené příčině: po opravené netěsnosti, po zatečení, po stavební vlhkosti z novější přizdívky. Stačí ometení, oprava omítky a čas.

Voda přichází zvenku. Spád terénu, svod, okapový chodník. Opatření venku bývají řádově levnější než zásah do zdiva, dělají se první a výsledek se rok sleduje. Clona v ložné spáře na vodu přitékající nad její úrovní nemá vliv.

Skvrna má svislý tvar u jednoho místa. To ukazuje na rozvod nebo odpad. Řeší to instalatér, ne sanace.

Sklep bez pobytu osob, kde se nic nerozpadá. Vlhké zdivo je tam výchozí stav. Tři takové případy rozebírá článek Kdy se sklep sanovat nemá, co se prodá navíc, počítá článek Kolik stojí zbytečná sanace.

Na sanaci zdiva to naopak vypadá, když je pás vodorovný po celé délce zdi, povlak se po setření vrací, vlhkost z hloubky 100 až 150 mm vychází ve stupni zvýšená a výš a rozbor ukáže vysoký stupeň aspoň u jedné soli. Pak se řeší clona a až po ní povrch.

Časté dotazy

Jak poznám výkvět solí od plísně bez přístroje?

Prstem a hadrem. Výkvět je suchý a kyprý, po setření zůstane na ruce bílý prášek a na omítce světlá stopa. Plíseň je barevná, na dotek vlhká, při setření se rozmaže do šmouhy a prášek nezanechá. Výkvět leží ve vodorovném pásu u podlahy, plíseň roste v koutech, za nábytkem a okolo oken.

Proč omítka odpadává, když na ní není vidět vlhkost?

Protože ji netrhá voda, ale sůl. Krystalizační tlak v mikropórech dosahuje 10 až 100 MPa, zatímco historická vápenná malta přenese v tahu za ohybu 0,2 až 1,0 MPa a cihla 1,5 až 3,0 MPa. Krystal roste uvnitř vrstvy, takže líc může být suchý a plát se přesto oddělí v rovině přilnutí k podkladu.

Pomůže, když zeď omyju a přeomítnu?

Mytí vodou sůl rozpustí a zatáhne ji zpátky do zdiva, setírá se proto nasucho kartáčem. Přeomítnutí bez odstranění zdroje vody skončí stejně, jen o něco později, protože do nové vrstvy přijde táž voda a táž sůl. Nepropustný nátěr nebo keramický sokl poruchu posune výš, nad hranici uzavřené plochy.

Stačí na to sanační omítka, nebo se musí podřezávat?

Sanační omítka není clona. ČSN P 73 0610 ji vede jako doplňkové nepřímé opatření, které zdroj vlhnutí neodstraňuje a zdivo nevysušuje. Na zdi s aktivním přísunem vody se jí makropóry během 3 až 5 let zaplní solemi a systém se odtrhne. Jestli je potřeba clona, řekne vlhkost z hloubky 100 až 150 mm a rozbor solí, ne pohled na omítku.

Shrnutí

Suchý bílý prášek je sůl, vlhká barevná skvrna je plíseň a vlhkost zdiva není vidět ani u jednoho. Pás u podlahy vzniká v zóně, kde voda ze zdiva odchází jako pára a soli zůstávají.

Omítku rozpojí krystalizační tlak 10 až 100 MPa, proti kterému vápenná malta postaví 0,2 až 1,0 MPa. Střídavé schnutí a vlhnutí ten tlak opakuje; síran sodný přitom mění objem pevné fáze o víc než 300 %.

Cementová omítka poruchu zrychlí, protože sírany rozloží cementové pojivo a tvrdá vrstva na měkkém zdivu praská na rozhraní. Vápenné pojivo tenhle problém nemá.

Za jeden večer zjistíte výšku pásu, chování povlaku po setření a stav terénu a svodu venku. Zbytek je odběr vzorků z hloubky 100 až 150 mm na vlhkost a do 20 mm na soli. Teprve pak se vybírá metoda a teprve pak se dá počítat rozpočet.

Zdroje

ČSN P 73 0610 Hydroizolace staveb, Sanace vlhkého zdiva, Základní ustanovení, vydání 11/2000 (klasifikace vlhkosti příloha A, klasifikace salinity příloha B, hloubky odběru vzorků, obsah průzkumu a protokolu článek 7, role sanačního omítkového systému, stupeň účinnosti sanace). Obě přílohy jsou informativní; písmeno P znamená předběžnou normu. Dále ČSN EN 459-1 (třídy přírodně hydraulického vápna) a směrnice WTA 2-9-04 pro sanační omítkové systémy.

Krystalizační tlaky, pevnosti historických malt a cihel, objemová změna síranu sodného, sulfátová koroze cementového kamene, moduly pružnosti a faktor difuzního odporu, laboratorní metody stanovení solí, skladba a parametry sanačního omítkového systému, jakosti oceli a kontrolní odběry po 12 a 24 měsících: odborné publikace k sanaci starých budov a směrnice WTA.

Modelová zeď v úvodu je příklad, ne měření z konkrétní stavby. Původ jednotlivých solí ve starém domě je z naší praxe, ne z normy. Porovnání ceny opatření venku a ceny zásahu do zdiva je odhad z našich rozpočtů; částka závisí na rozsahu prací a na přístupu k místu.