Sanační omítka: co umí a co neřeší

Ing. Otakar Hobza · Bee Workers s.r.o. · čtení 11 minut

Sanační omítka je nejčastěji prodávaná položka v sanaci vlhkého domu. Je vidět, je rychlá, po týdnu vypadá stěna jako nová. A na řadě domů, kam přijdeme na prohlídku, ji někdo už jednou nanesl bez clony a po pár letech opadala.

Tenhle článek říká, proč to tak dopadlo, jak omítka fyzicky pracuje, jak vypadá správná skladba podle směrnice WTA 2-9-04 a jak ji děláme my. Rozhodnutí, jestli omítku vůbec měnit, rozebírá článek Stačí omítku přeomítnout, nebo se musí sanovat; tady se už předpokládá, že sanační systém je na stole.

Jak sanační omítka fyzicky funguje

Obyčejná vápenná omítka má jemné póry. Kapalná voda jimi vzlíná stejně jako cihlou, dojde až na líc, tam se odpaří a sůl, kterou nesla, vykrystalizuje na povrchu. Krystal roste, tlačí a odtrhne omítku i s barvou. To jsou ty bílé mapy a puchýře.

Sanační omítka podle WTA 2-9-04 dělá dvě věci jinak. Obsahuje nejméně 25 objemových procent pórů větších než 0,1 mm, u podkladní pórovité omítky 45 až 50 procent. A je hydrofobizovaná v celém objemu, ne jen na povrchu.

Kapilára, která nesmáčí, vodu nevede. Kapalná voda se tedy zastaví na rozhraní zdiva a omítky.

Dovnitř projde jen pára. Ta se v makropórech odpaří do místnosti a sůl, kterou voda nesla, vykrystalizuje uvnitř omítky. Póry větší než 0,1 mm mají pro krystal dost místa, takže netlačí na stěny pórů a omítku netrhá. Líc je suchý a bez výkvětů, i když je zdivo za ním mokré.

Zdivo za omítkou má stejnou vlhkost jako předtím. Omítka ho nevysuší a vodu nezastaví. ČSN P 73 0610 ji proto řadí mezi doplňková nepřímá opatření, která se používají vedle clony, ne místo ní.

Kdy je správná a kdy je to jen odklad

Kapacita pórů je konečná. Když do zdiva přitéká voda ze základů dál, každý rok do omítky přinese další sůl. Do 3 až 5 let jsou makropóry zaplněné, sůl začne krystalizovat tam, kde už místo není, a systém se plošně odtrhne.

Přesně to vidíme na domech, kde omítka byla jedinou položkou nabídky. Ne že by byla špatná. Dostala práci, na kterou není stavěná.

Vedle funkční clony je to jinak. Přítok soli skončí, ve zdivu zůstane jen to, co tam je, a to se během vysychání do omítky uloží jednou. Póry se nevyčerpají.

Omítka pak drží stejně dlouho jako každá vápenná omítka a mezitím odvede z konstrukce zbytkovou vodu, což u tlusté zdi trvá roky. Kterou clonu vybrat, srovnává článek Podřezání, nebo injektáž.

A pak jsou domy, kde sanační omítku nepotřebujete. Zdivo v hloubce pod 3 procenta hmotnostní vlhkosti a všechny tři soli v nízkém stupni znamenají, že systém nemá na čem pracovat. Stačí vápenná nebo trasová omítka.

U takové zdi přichází v úvahu i hlína; kdy se hodí hliněná omítka a kam nepatří, rozhoduje samostatný článek. Když se omítka na suché zdi přesto rozpadá, příčina je jinde; co takový nález znamená, rozebírá článek Opadává omítka a na zdi je bílý povlak.

Rozbor solí určuje skladbu

Skladbu systému neurčuje cena za metr ani zvyk party, ale druh a množství soli ve zdivu. Chloridy, dusičnany a sírany se posuzují každý zvlášť, protože každý má vlastní hranice. Rozhoduje nejhorší z těch tří.

Vzorek se bere z hloubky do 20 mm pod povrchem zdiva s otlučenou omítkou, nejlépe malta ze spár, nejméně dva vzorky nad sebou. Zasolení pak v protokolu klasifikujeme podle ČSN P 73 0610: čtyři stupně, každá sůl zvlášť, v mg/g vzorku.

Tabulka není klasifikace zasolení, je to požadavek systému. Prahy výrobců bývají přísnější než norma: u dusičnanů žádají jednovrstvý systém od 0,05 % hmotnosti, zatímco zvýšený stupeň podle ČSN P 73 0610 začíná až na 0,10 %, tedy na 1,0 mg/g.

Obojí platí vedle sebe. V protokolu hodnotíme podle normy, skladbu vybíráme podle technického listu systému, který se bude dělat.

Druhá veličina je hmotnostní vlhkost zdiva. ČSN P 73 0610 ji dělí do pěti stupňů: velmi nízká pod 3 procenta, nízká 3 až 5, zvýšená 5 až 7,5, vysoká 7,5 až 10, velmi vysoká nad 10 procent. Platí to pro vzorek z hloubky 100 až 150 mm od líce zdi s otlučenou omítkou.

Číslo z přístroje přiloženého na povrch se s tou stupnicí porovnat nedá; rozdíl obou měření rozebírá článek Měření vlhkosti zdiva: karbidová metoda versus odporové čidlo. Co jednotlivé soli o domě prozradí, je v článku Soli ve zdivu.

Skladba podle WTA 2-9-04 krok za krokem

1. Otlučení staré omítky

Stará omítka jde dolů nejméně 80 cm nad viditelnou nebo změřenou linii zavlhčení. U tlustých zdí o tloušťku zdiva. Sůl totiž sedí i nad tmavým pásem, jen ji ještě není vidět. Suť se odveze hned, protože je zasolená a na podlaze by sůl vracela do zdi.

2. Proškrábnutí spár

Ložné a styčné spáry se proškrábnou do hloubky 15 až 20 mm. Zdicí malta ve spárách je nejzasolenější část zdi a zároveň to je místo, kde se nová omítka mechanicky zaklíní. Zdivo se očistí nasucho, kartáčem, ne tlakovou vodou.

3. Špric

Postřik se nanáší síťovitě, s pokrytím zhruba 50 procent plochy, v tloušťce do 5 mm. Celoplošný špric by udělal difuzně uzavřenou vrstvu a pára by přes něj neprošla. Půl plochy drží, půl plochy dýchá.

4. Podkladní pórovitá omítka

Jen při vysokém a velmi vysokém stupni zasolení. Má pórovitost 45 až 50 procent a je to sklad soli, aby se nezanesla sanační vrstva nad ní. Při nízkém a zvýšeném zasolení se vynechává.

5. Sanační jádrová omítka

Nejméně 20 mm v jedné nebo dvou vrstvách, podle výrobce. Tohle je vrstva s makropóry a hydrofobizací. ČSN P 73 0610 u zatvrdlé sanační malty doporučuje pórovitost nad 40 procent a pevnost v tlaku 1,5 až 5,0 MPa.

Horní mez pevnosti je tam schválně: omítka tvrdší než staré zdivo se od něj odtrhne i s kusem cihly.

6. Štuk a přestávky

Štuk musí mít faktor difuzního odporu pod 10 až 12, jinak zavře odpar a celý systém pod ním přestane pracovat. Mezi vrstvami se drží technologické přestávky podle technického listu konkrétního systému. Kdo štukuje jádro druhý den, zaplatí to trhlinami.

Jaký nátěr na ni smí a jaký ji zabije

Sanační omítka pracuje odparem do místnosti. Cokoliv, co odpar zavře, ji vyřadí. Povolený je silikátový nebo vápenný nátěr s ekvivalentní difuzní tloušťkou sd pod 0,2 m. Obě hodnoty jsou v technickém listu barvy; kde v listu sd není, barva na sanační omítku nejde.

Akrylátová a latexová interiérová barva, olejový sokl, keramický obklad, dlažba na stěně, vnitřní zateplení, sádrokartonová předstěna nebo skříň přisunutá ke zdi udělají totéž: pára nemá kudy ven, vlhkost se přesune nad omítku nebo do vedlejší místnosti a tam se objeví mapa.

Kde má být stěna zakrytá, patří na řadu jiné řešení než sanační omítka, třeba provětrávaná předstěna. Řekneme to předem, ne až při reklamaci.

Jak to děláme my

U nás průzkum předchází nabídce. Odebereme vzorky z hloubky 100 až 150 mm pro vlhkost a do 20 mm pro soli, ve svislém profilu zdi, nejméně dva nad sebou.

Laboratoř vrátí chloridy, dusičnany a sírany zvlášť. Z toho vyjde stupeň vlhkosti, stupeň zasolení a tím i skladba: vápenná omítka, jednovrstvý systém, nebo vícevrstvý s podkladní pórovitou omítkou.

Výšku otlučení nebereme okem. Z profilu vlhkosti víme, kde je linie zavlhčení, a k ní přičteme 80 cm nebo tloušťku zdiva. Když je linie ve 60 cm a zeď má 45 cm, jde dolů 140 cm omítky.

Na stavbách v Brně a na Vyškovsku to bývá víc, než kolik čekal majitel, a méně, než kolik by stálo to dělat dvakrát.

Clona jde vždycky před omítkou. Podřezání, injektáž nebo drenáž se dokončí, zdivo se nechá odvětrat a teprve pak se nanáší systém. Omítka nanesená dřív se při práci na zdivu poškodí a platí se dvakrát.

Přestávky mezi vrstvami držíme podle technického listu a zapisujeme je do stavebního deníku, takže investor vidí, kdy která vrstva vznikla.

Úspěch se měří, ne odhaduje. ČSN P 73 0610 zavádí stupeň účinnosti sanace počítaný z hmotnostní vlhkosti před zásahem a po něm. Po dvou letech nemá klesnout pod 50 procent. Pro ty, kdo to chtějí mít doložené, uděláme kontrolní odběr a porovnáme čísla s protokolem z průzkumu.

Pomůcka: semafor skladby

Zadejte hmotnostní vlhkost z protokolu nebo stupeň, zasolení po druzích a co je hotové proti zdroji vlhkosti. Pomůcka vrátí skladbu systému, výšku otlučení staré omítky a to, co v takovém případě uděláme my.

Stupeň zasolení vybíráte tak, jak ho uvádí protokol podle ČSN P 73 0610, tedy ve čtyřech stupních a pro každou sůl zvlášť.

Semafor nezná váš dům. Rozbor solí a vlhkost z hloubky si u vás odebereme sami; s čísly z protokolu se dá počítat, s odhadem ne.

Časté dotazy

Jak sanační omítka funguje, když zdivo nevysuší?

Přes póry. Nejméně čtvrtina jejího objemu jsou póry větší než 0,1 mm a celá vrstva je hydrofobizovaná. Kapalná voda do ní z cihly nevzlíná, prochází jen jako pára a odpařuje se do místnosti. Sůl, kterou voda nese, vykrystalizuje uvnitř pórů, kde má místo a netlačí na povrch. Zdivo za omítkou má stejnou vlhkost jako předtím, líc je suchý a bez výkvětů.

Jak dlouho sanační omítka vydrží?

Záleží na tom, co je vedle ní. Bez clony nebo jiného přímého opatření přitéká voda se solí dál, póry se zaplní a systém se do 3 až 5 let plošně odtrhne. Vedle funkční clony přítok soli skončí, póry se nevyčerpají a omítka drží jako každá jiná vápenná omítka. Proto u nás clona vždycky předchází omítce.

Jaký nátěr na sanační omítku smí?

Silikátový nebo vápenný s ekvivalentní difuzní tloušťkou sd pod 0,2 m. Akrylátová nebo latexová barva, obklad, sádrokarton nebo skříň přisunutá ke zdi odpar zavřou a vlhkost se přesune nad omítku nebo do vedlejší místnosti. Podle WTA 2-9-04 má mít i štuk faktor difuzního odporu pod 10 až 12.

Kolik staré omítky se musí otlouct?

Nejméně 80 cm nad viditelnou nebo změřenou linii zavlhčení, u tlustých zdí o tloušťku zdiva. Spáry se proškrábnou 15 až 20 mm hluboko. Výšku u nás neodhadujeme okem, bereme ji z měření vlhkosti ve svislém profilu zdi.

Shrnutí

Sanační omítka drží líc suchý, protože vodu pustí jen jako páru a sůl uloží do makropórů. Zdroj vlhkosti neřeší. Bez clony se za 3 až 5 let rozpadne, vedle clony pracuje trvale.

Skladbu určuje rozbor solí: nízké zasolení vápenná omítka, zvýšené jednovrstvý systém, vysoké vícevrstvý s podkladní pórovitou omítkou, velmi vysoké nejdřív odsolení. Stará omítka jde dolů 80 cm nad linii zavlhčení, štuk a nátěr musí zůstat difuzně otevřené.

Chcete vědět, co je ve vaší zdi, dřív než podepíšete nabídku? Přijedeme, odebereme vzorky a řekneme, jestli sanační omítku vůbec potřebujete. Průzkum sám je placená služba a kdo si ho u nás objedná, dostane protokol, se kterým může jít i jinam.

Zdroje

Směrnice WTA 2-9-04 Sanační omítkové systémy: makropóry nad 0,1 mm, pórovitost nejméně 25 obj. % a u podkladní omítky 45 až 50 obj. %, hydrofobizace v celém objemu, otlučení 80 cm nebo o tloušťku zdiva nad linii zavlhčení, spáry 15 až 20 mm, špric 50 % plochy do 5 mm, jádro nejméně 20 mm, štuk s faktorem difuzního odporu pod 10 až 12, nátěry silikátové nebo vápenné se sd pod 0,2 m.

ČSN P 73 0610 Hydroizolace staveb, Sanace vlhkého zdiva, Základní ustanovení, vydání 11/2000: role doplňkového nepřímého opatření, stupně vlhkosti a odběr z hloubky 100 až 150 mm, stupně zasolení a odběr do 20 mm, doporučené vlastnosti zatvrdlé sanační malty, stupeň účinnosti sanace nejméně 50 % po dvou letech.

Prahy zatížení solemi v tabulce jsou požadavky systémů výrobců sanačních omítek, shrnuté v odborných publikacích k sanaci starých budov; u konkrétního systému platí jeho technický list. Klasifikaci zasolení uvádíme v protokolu podle ČSN P 73 0610: čtyři stupně po druzích solí v mg/g, příloha B, informativní.

Rozpad systému bez clony do 3 až 5 let je z podkladů k sanačním systémům a z naší praxe. Text normy ani směrnice se neopisuje, uvedené jsou vlastní formulace požadavků.